Bojíme se udělat krok kupředu. Když jej přesto uděláme a natlučeme si, upadneme do zvláštního stavu sebelítosti. Rádi bychom vrátili čas a všechno napravili. Pozoruhodné je, že už se nebojíme to zopakovat. Jsme totiž moudřejší. Situaci jsme si prožili a byli bychom schopni ji podruhé zvládnout lépe, chytřeji. Jenže děláme jednu chybu. Stále se vracíme do minulosti. Litujeme jí.
Ale poučení, které nám minulost dala, je nástrojem do budoucnosti. Nežijme tím, co nám včerejšek vzal. Žijme tím, co nám dnešek nabízí. Radujme se z toho, že nyní bychom již stejnou překážku zvládli lépe. To je životní škola.
Život nám bude vždycky stavět do cesty nějaké překážky. To je realita. Nestavme si navíc ještě zdi kolem sebe. Zdi ze svých obav, nedůvěry, pohodlnosti. Zapomeňme, o co jsme negativní zkušeností přišli. Zaměřme se na to, co jsme negativní zkušeností získali, co jsme se DÍKY ní naučili.
Když vše sečtu a podtrhnu, každá nevítaná událost v životě nám ve skutečnosti pomáhá být více sebou. Odpoutat se. Soustředit se na vše podstatné.
K tomu ale potřebujeme pochopit, že každý včerejšek je minulostí a každý nový den novou příležitostí. V téměř každém okamžiku, který nás v životě ještě čeká, je něco poučného. Když nevíme, jak vykročit dál, mnohdy tím nejbližším krokem je odpočinout si. A uvědomit si, že máme naprosto všechno, co potřebujeme ke změně. Totiž sami sebe.
Možná nám někdo hodně ublížil. Jenže...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům