Nejdřív makat, pak odpočívat, nebo naopak?
Když se Motycka dnes ohlíží zpět, uvědomuje si, že zaplatil jednu podstatnou daň. Přišel o kamarády. “Ptali se mě potměšile: “Co děláš tento víkend? No jo, Ty určitě zase sekáš někomu trávník, viď? Hm, a my jdeme s holkama k bazénu.” Po čase mě to žralo. Když jste majitel a zakladatel firmy, tak tu práci prostě nemůžete nechat být. Pokud jsem tedy nebyl ve škole, pracoval jsem. Dnes, když se ohlížím zpátky, je vtipné, že přemýšlím, kterým ze svých pěti aut pojedu, nebo že stejným způsobem volám tehdejším spolužákům: “Co děláte tento víkend? Makáte v práci, co? Hm, tak to já jdu do svého bazénu.” Ale dobíral jsem si je už dřív. To, když jsem byl jediný, kdo mohl holky pozvat na rande za své peníze, aniž by se musel prosit o příspěvek rodičům.”
Rodiče ho vykoupali. Zaplaťpánbu
Rodiče, kteří přišli do Ameriky makat, mu nikdy byznys nerozmlouvali. “Od začátku v Americe věděli, jak tvrdé je podnikat. Zní to jako paradox, ale právě proto mi nijak nepomáhali, až na právní záruku u firmy a půjčky. Jinak mě nechtěli zvýhodňovat. Jakmile se objevil problém, nechali mě v něm vymáchat. To mě hodně naučilo. Začal jsem věřit jen sobě, a tím mě nikdy nikdo nepodrazil,” říká s tím, že “třeba mě nechali sekat dlouho do noci. Neřekli, jestli chci pomoct. Když jsem si u večeře stěžoval, ještě se do mě obuli, abych nebyl bačkora. Klidně sledovali i na střední, že spím v průměru jen čtyři hodiny za noc, abych stihl sekání i školu. Naopak mi říkali: Koukej makat, děláš to pro sebe a jednou to oceníš. Měli pravdu.”
Respekt ano, strach ne
Podle něj by lidé měli mít k podnikání respekt, ale nebát se ho. “Respekt je...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům