Kdo měl to štěstí a zbyl na něj předchozí magazín FC se šnekem na obálce, mohl se divit tomu, jak se Franz Kafka vůbec mohl stát jedním z nejtvořivějších spisovatelů 20. století. On totiž neměl kdy psát. V pojišťovně právničil od nevidím do nevidím. Po pracovní době se věnoval partnerce, dokud ji neuložil ke spánku. Před partnerkou ani v kanceláři nepsal. Tak jak je možné, že vytvořil tři geniální romány a desítky povídek, když mu navíc osud vyměřil jen 41 let života? Kde na to vzal čas, jak se donutil? Na stranách 48 až 49 jste tím získali odpověď i na neuvěřitelnou produktivitu televizního velkoscenáristy Jaroslava Dietla. Protože Dietl převzal Kafkovu metodu.
Nikdo mi nevymluví, že každý člověk na světě je schopen uspět. Bohužel mnoho z těch, kteří neuspěli, doposud vůbec nezačalo jednat. Nic pořádného, co by je dovedlo k cíli, nezkusili. Hodně toho navymýšleli a namluvili – a také zbohatli, ale jen v duchu.
Přitom stačí tak málo!
Večer, když vypínáme počítač, si uvědomit, že důležité pro dosažení cíle není to, jak jsme byli zaneprázdněni v průběhu dne, ale to, o kolik jsme se opravdu k cíli přiblížili. Jestliže naše odpověď je “ne o moc”, něco děláme špatně.
Ptáte se co?
Snažím se, co mi čas dovolí, setkávat se s čtenáři, pomáhat jim kráčet kupředu – i dnes mám dva. Většina má stejný problém. Podceňuje plán.
Plán je pomocník k tomu, abychom ze zítřka vysáli maximum. Není to žádný závazek, protože nikdo nás nenutí ho dodržet. Je to naše věc. I když ale máme slabou vůli, plán nám ukáže jednu výhodu. Když si plán stavíme, zjistíme, že u...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům