Jistěže celý plán můžeme mít jen tak v hlavě. Jistěže si ho můžeme promýšlet za chodu dne. Ale s naplňováním plánu, který máme jen v hlavě, to bývá stejné jako s naplňováním cílů, které máme jen v hlavě. Prostě je v té hlavě necháme. Odložíme. A víte, proč?
Připravenému štěstí přeje. Připravenému se nestane například to, aby ráno čtvrthodinu hledal oblečení, které – a to by se vsadil – určitě vyzvedl z čistírny. Ne, nevyzvedl. A čtvrthodina je v trapu. Myslíte si, že dnes do čistírny zajde? Ne, zvykne si, že ráno holt čtvrthodiny hledá, co vlastně má na sebe.
Stejné je to s úkoly, které se na nás navalí a jejich velikost nás tak překvapí, že je raději odložíme. A nedokončíme.
Vím, že lidé mají odpor k plánování. Většina věcí, ke které lidé mají odpor, vede k růstu. Je totiž nepohodlná. Nutí něco dělat. Stejný odpor máme k jazykům, sportu, práci na sobě. A je to škoda.
Sepsání jednoduchého plánu nezabere více než 15 minut....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům