Dokonalý vztah! Jak bych já mohl mít dokonalý vztah, když jsem sám prudce nedokonalý? V matematice jsem nebyl nejlepší, ale zprůměruji-li desítku s jakýmkoli nižším číslem, vím, že výsledná desítka mi nikdy nevznikne.
Protože mě rodiče učili hledat dokonalost očima, ztratil jsem dost času – než jsem pochopil, že dokonalost vztahu je třeba v tom:
1) mít partnera, se kterým se budu smát. Protože pak je život dvakrát sladší.
2) mít partnera, který přijme moje chyby a já jeho. Protože pak ty chyby vyšumí.
3) mít partnera, který možná vůbec není dokonalý, ale bude-li ochoten společně se mnou pracovat na vztahu, bude se ten vztah k dokonalosti blížit.
Dokonalý vztah není nic víc než vztah žitý naplno. Ve kterém se směju, když jsem šťastný, nadávám, když jsem šílený, a brečím, když odejde.
A na té osobě prakticky nezáleží. Dokonalý vztah může být každý, který žiju.
Ostatně stejně dokonalý může být i náš život. Anebo nedokonalý.
Ať si o něm myslíme první, nebo druhé, určitě máme pravdu.
Jednou velmi dávno, ve svém melancholickém období, jsem se zatoulal na vyšehradský Slavín. Potkal jsem tam nejbohatšího člověka na světě.
Byl to hrobník. Stýskal jsem si před ním, po čem toužím a že se mi to nedaří získat, mluvil jsem o platu, podnikání… on mě poslouchal a pak povídá: “Čéče, Ty máš dům, pozemky, auto, já nic z toho nemám. Ale přesto jsem bohatší.” Já užasle: “Jak to?” On: “Protože Ty nemáš pořád to, co jsi chtěl. Ale já už mám všechno.”
Pochopil jsem, že jsou dva způsoby, jak být bohatý. První je mít všechno to, co chceme a ještě nemáme. A druhý je být spokojen s tím, co máme. Ten muž, který fakticky nic neměl a spal mezi poválenými urnami, mě naučil asi to nejdůležitější pro život:
Být v každé chvíli vděčný za to, co mám a čeho jsem dosáhl.
Ale nikdy se s tím nespokojit.
Je to jako s pomocí druhým lidem. To, že pomohu jednomu člověku a zahřeje mě...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům