“Všechno má svou krásu. Ale ne každý to vidí.” Konfucius
Setkání s Jitkou bylo drsné. Ale nutné. Mám totiž mnoho snů. A jeden se mi nikdy nesplní. Rád bych se vžil do kůže ženy.
Ženy, která se obětuje pro rodinu. Vybuduje manželovi zázemí a obstará děti. Rezignuje na vlastní kariéru, seberealizaci.
A ženy, která poté na všechno zůstane sama. Není ještě ani v polovině života a má zhroucené ideály. A k tomu odpovědnost za děti – svou budoucnost.
Nikdy jsem nevyjádřil dost obdivu ženám, které zvládají tuhle těžkou roli, mnohdy i za mrzkých podmínek. Jsou jako tažní koně. Klapky na očích a jdou dál. Musejí. Pro děti. Nemohu soudit muže, kteří je (a děti) opustili, ani důvody proč. Ani jedno mě nezajímá. Nikdy mě nezajímají důvody. Jsou to jen slova. Výmluvy. Slabosti. Vždycky jsou důležité výsledky. Mluví činy.
Opustit někoho není umění. Vzdát hru jen proto, že nemohu najít řešení, není umění. Ty ženy by mohly udělat totéž. Svým dětem. Proč je také neopustí?
Možná si řeknete, proč o tom píšu. Toto je přece portál o úspěšných lidech, reklamujete. O miliardářích. Jenže já neměřím úspěch jen penězi. Neměřím ho ani počtem dosažených cílů. Měřím ho počtem překonaných překážek.
Každý máme totiž jinou výchozí pozici. Bylo by nefér sčítat jen vítězství. Ne, já za úspěšné považuji ty, kteří překonávají prohry. Ti jdou prokazatelně dál. Dnes jsou tam, kde včera nebyli. Jen kráčí těžší cestou. Jenže u nich platí: Co Tě nezabije, to Tě posílí. Tak jako u téhle maminky.
Jitka je trojnásobnou maminkou-samoživitelkou. Muž odmítá platit alimenty, tři děti jsou na něj moc. Ona má potíže vyžít – ze státní podpory. Zaměstnání nesežene bez ohledu na to, že je vysokoškolačka. Zbývá jí jediná naděje – podnikat. To je ostatně cesta i pro ni. Vytvořit si vlastní časový režim, který jí bude nejlépe vyhovovat, ideálně při zapojení i dětí. Nic není nemožné, na realizaci nápadu nyní pracujeme. I na tom, kde vezme peníze. Jak si...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům