Nejde to.
Tolik bychom chtěli už na něco špatného nemyslet. Ale nejde to.
Ať děláme cokoli, vrátí se to. To je hrozný pocit. Příšerná etapa života.
Potřebovali bychom dovolenou. Být sami. Jenže když jsme pak sami, myslíme na to už pořád.
Člověk je jediný živočich, který za jedinou chybu trpí vícekrát. Nejen když ji udělá, ale když si ji neustále připomíná. A ještě více je schopen trpět za chybu, kterou ani neudělal. “Co když přece to mohla být trošku moje vina…?” Ajaj. Vyrvat si tak paměťové buňky z hlavy, viďte?
Proč se to vlastně děje? Proč to prožíváme stále dokola? A i když nic špatné neprožíváme, dokážeme na sebe něco zlého přivolat? A hlavně co s tím?
Ne, nenadávejme na život. Myslí to s námi dobře. I v těchto chvílích. Každý tu a tam potřebuje nějaký neúspěch. Aby se vrátil na zem, nelétal v oblacích a hlavně pochopil, co má udělat. Když procházíme peklem, je nutné hlavně nepřestat jít. Jenže je rozdíl 1) zažívat zklamání občasně, tedy dočasně, a 2) žít nešťastný život.
Proč se jednorázový problém někdy zanítí a je z něj chronická nemoc?
A jak se léčí?
Tady je 5 možných diagnóz:
1. Naše kroky jsou příliš bezpečné
Kdy se cítíme šťastni?
Tehdy, když opakujeme stále stejné kroky a stejný život, tedy když zvládáme jenom to, co jsme vždycky zvládali? Nebo když se odvážíme zvládnout něco nového a pak dosáhneme něčeho neočekávaného?
Je Vám milejší, když partner ustrne a chová se už stále stejně, odhadnutelně, desítky let, nebo když Vás tu a tam vytrhne nějakým bláznivým překvapením?
V lidském těle je to zařízeno tak, že ho jakýkoli stereotyp uklimbává, uspává. Ostatně i v přírodě dokonce ta sebečistší voda, která stojí, začne hnít. Je dobře, že tak svět funguje, protože nás nutí přemýšlet o změně. Kdyby tomu tak nebylo, asi nikdy chlupatý člověk nevyleze z pravěkých jeskyní, nikdy nebude toužit po něčem dalším. Proto také život nekončí ve čtyřiceti letech, abychom jen počali a vychovali dítě. Proto nás vybavuje sny.
Sen není nic jiného než kreativní představa o naší budoucnosti. Všimněte si však, že sen není nic v našem dosahu. Abychom si splnili sen, musíme překročit hranice vlastního pohodlí. To je samozřejmě riskantní. Ocitáme se totiž v místech a situacích, kde jsme nikdy předtím...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům