Vlevo je Jon, vpravo Ben. Angličané. Bývalí spolužáci. Každý jinak přiložil ruku k dílu a vydělávají miliony.
Máte unikátní nápad a bojíte se ho někomu říct? Škoda. Pak možná ten nápad nikdy nezrealizujete, tudíž ani neproměníte ve zlato. Jon se nebál.
Ano, možná to napadlo i někoho jiného. Ale na to se nehraje. Podstatné je, kdo nápad uskuteční. Jon, jako kdokoli jiný, ťukal esemesky. Jako kdokoli jiný se čertil nad svou nemotorností. Štvalo ho, že mobilní telefon musí být co nejmenší, jenže pak je na titěrném displeji obtížné pořádně trefit správnou klávesu. Překlep, smáznout, napsat, překlep, smáznout, napsat. Šílené.
Tomuhle se říká chytrý telefon?
Bylo mu dvaadvacet a absolvoval stáž jako úředník, když ho napadlo ušetřit pisatelům frustraci a čas. Co vymyslet klávesnici, která by předvídala další slovo? Aby bylo jasno – předvídala by ho ještě dříve, než ho začnete psát. Ano, sotva dopíšete to předchozí, už by dle souvislosti naskočilo navazující.
A tak se zrodila SwiftKey. Zatím v hlavě. Jon ale programovat neuměl. Svěřil se Benu Medlockovi, který to na Cambridgeské univerzitě dotáhl na Ph.D. z jazykové teorie a zpracování informací. “Vyšel jsem z toho, že všichni máme dlouhodobě stejné návyky psaní. Když tedy náš algoritmus pustíte ke svým mailům, SMS a příspěvkům na sociálních sítích atd., necháte jej prozkoumat texty a nahrát uživatelské chování, zanalyzuje Vaši metodiku, odhadne Vaše příští slovo a umožní Vám psát rychleji než vlastními prsty,” říká Jon, podle něhož SwiftKey asi jednu třetinu slov předpoví na první pokus (jen dopíšete předchozí slovo) a 80 % po napsání maximálně dvou písmen. Samozřejmá je kontrola gramatiky v kontextu celé věty. A to u řady jazyků včetně češtiny.