Zavazuju si tkaničky a vybíhám před vilku. Tropický slejváček. Je šestá, moje hodina. Soused, ještě v pyžamu, se vyklání z terasy: “Zase běhat, I KDYŽ prší?”
Směju se: “Právě naopak. Jdu běhat, PROTOŽE prší.”
Mávám mu a sbíhám dolů na údolí, kapky mě bičují do očí, ale tohle miluji. Přebíjet svoje druhé Já, které řve: “Blázne, zůstaň ve vilce, přispi si.” Takhle na mě řve každé ráno. Já předstírám, že už česky neumím, že mu nerozumím.
Dva roky jsem vstával do Snídaně s Novou ve 3:43. Nemusel jsem. Tu práci jsem přijal navíc, právě proto, že nerad vstávám brzy. Zajímalo mě, jestli to dám a zda to vydržím v kombinací s prací v denním zpravodajství (9–20 h). Jistěže jsem to vydržel. Člověk vydrží mnohem víc, než si myslí.
Denně nám proletí hlavou asi 60 000 myšlenek. Jaké, můžeme regulovat. Můžeme zařídit, aby většina byla těch, které mi říkají, CO mám udělat, nebo JAK to mám udělat. Tedy které jsou pozitivní a hlavně konstruktivní. Bývá jich víc, protože myšlenka NE nepotřebuje žádnou další sestru. Jedna výmluva, kterou se necháme udusat, abychom něco neudělali, stačí. U neúspěšných a neproduktivních lidí jedna negativní myšlenka přebije všechny pozitivní.
Člověk nemusí být za mřížemi, aby se stal vězněm. Lidé se nechají uvěznit svými předsudky, domněnkami, nevírami. Dokážou se svázat do kozelce i bez provazu a svěrací kazajky – stačí podlehnout myšlence něco neudělat.
Dlouho jsem si lámal hlavu, proč mají stále zapotřebí pracovat všichni miliardáři. Proč Petr Kellner a další budují nové firmy, navyšují své obraty, i když “to už nepotřebují”. Proč udělat krok navíc. Proč překonávat to, co by jiným už dávno stačilo. Proč být za blázna. – Píšu tečky místo otazníků, protože pro mě to nejsou otázky. Toto video je komerční (Blažek mi za to fakt nezaplatil a jeho obleky...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům