Motto: “Čeho se na nás dopustí druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” François de la Rochefoucauld
Doufám, že ten svíravý pocit neznáte…
Když zradí partner, přebolí to – konečně alespoň si najdete lepšího.
Když zklame přítel, objevíte nějakého nového – na světě je 7 miliard lidí.
Když Vás otráví okolí, zaměstnavatel, je to lapálie, i ty můžete vyměnit.
V každé ráně, kterou nám uštědří někdo jiný, můžeme najít nějaký klad a motivaci. Vždy se s tím můžeme vyrovnat, protože ta podpásovka přišla odjinud. Nepřítel je tam, můžeme ukazovat ven. Zavřeme-li své oči, uši, vzpomínky, koneckonců i dveře na petlici, nebude na nás už moct.
Ale co když tím, kdo nám podrazil pravou nohu, byla naše levá noha? Co když jsme zavinili fatální chybu, kterou nejde vrátit ani vymazat z hlavy? Copak sebe můžeme vyměnit jako partnera, přítele, zaměstnavateli? Jak chceme jít dál, když tím největším škůdcem jsme si stali sami?
Ta úzkost přichází i po bizarní události. Třeba pár sekund poté, co…
… jsme se nezvladatelně natláskali dorty po týdenní tvrdé dietě.
… partner po naší zlé větě práskl dveřmi a my už tušíme, že se nevrátí.
… jsme neuvážlivostí ztratili důvěru přátel, poprvé a navždy.
… máme pocit, že hanbou nevydržíme ve své vlastní kůži.
Jak v takové chvíli něco budovat, když se nám nehroutí zdi ani základy, ale zedník sám? Jak odsoudit viníka, když viníkem je sám soudce? Jak před viníkem utéct, když je všude tam, kde jsme my?
Bývají to jiné chyby, než nad kterými mávneme rukou a poučíme se. Jsou to chyby, které nepřinášejí nic dobrého, kromě zjištění, že je nechceme udělat znovu. Časem, který hojí všechny rány, už nevadí ani...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům