“Úspěch se neměří počtem dosažených cílů, ale počtem překonaných překážek cestou k cíli.” Ernest Hemingway
Češi nejsou takoví, nebo makoví. Nejsou ze stejného těsta ani se nedají hodit do jednoho pytle. Když je máme definovat, Češi jsou… každý jiný. A vlastně je to logické. Každý máme SVŮJ život. SVÉ sny, k nimž vedou RŮZNÉ cesty. A na nich sbíráme UNIKÁTNÍ poznání. Je jen na nás, jestli za nimi půjdeme.
Eva pochází z Bělé pod Bezdězem. Městečka s pěti tisíci obyvateli. Mohla tam žít i dnes. Dnes žije osmnáct tisíc kilometrů od nás. Se třemi sousedy. Manželem, dcerkou a novofoundlanským psem. Žijí v místě, o němž mnozí ani nevědí, že existuje. Do roku 1770 celý svět nevěděl, že Nový Zéland je rozdělen a mezi severním a jižním ostrovem je úžina s panenskými ostrůvky. Jeden z nich je Arapawa. Tam Eva žije od chvíle, kdy na Nový Zéland přijela jen tak na skok, na jazykový pobyt. Už se nevrátila. Letos je tam deset let.
2004? Byl to rok, kdy vznikl Facebook. Kdy Česko vstoupilo do EU. Kdy se premiérem stal všemi velebený Stanislav Gross. A ona opustila tento svět. Byt vyměnila za domek na pláži. Davy zachmuřených lidí za nelétavé ptáky weka a mořské rybky, které lidem ještě věří a při krmení zobou přímo z ruky. Za šumu vln cvičí jógu, dělá si krémy z levandulí, svíčky ze sóji, domácí sýr, chléb, relaxační čajové obřady. A každé dva měsíce vyhlíží poštovní loď, která jí kromě objednaných potravin přiveze v jutových pytlích i magazín FC. Je naší nejvzdálenější čtenářkou. “Těším se pokaždé jako na vánoční dárek. Na každý den si...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům