Když se to tak vezme, veškeré vzdělávání v životě je sebevzdělávání. Nezáleží na tom, jestli sedíme v posluchárně, kanceláři nebo kavárně. Pořád nám právě prožívané okamžiky nabízejí školu života. Ale pokaždé platí, že se učíme jen to, co se CHCEME naučit.
Jinými slovy: Všichni chodíme do školy života, ale někdo se učit odmítá. Je sám proti sobě. Mořský proud se také neptá, jestli chcete, nebo ne. Prostě Vás unáší. A je rozhodně lepší mu porozumět a využít jeho vlastností.
Protože pak se naučíte životem surfovat.
Dejme si šanci. Úplně všichni sníme, ale všichni ne stejně. Až mě zaráží, kolik lidí sní jen v noci – v tichu svých myšlenek. Pak vstanou, otřepou se a řeknou: No nic, byla to jen iluze. Přitom snít můžeme jednoduše i přes den. Sníme se široce otevřenýma očima a pracujeme na tom, abychom své sny uskutečnili.
Hřbitovy jsou plné nápadů, které se nikdy neuskutečnily, snů, které zůstaly zapomenuty. Nedovolme nikomu, aby nám, dokud jsme živi, vzal naše sny. Splněné sny jsou ty zážitky, které nebývají námi spatřeny nebo dotčeny. Ale ty, které jsou procítěny srdcem. Zevnitř.
Všichni dokážeme cítit sny. A cokoli cítíme, může být skutečné. Abychom to, co držíme v hlavě, drželi také v rukou nebo srdci, musíme za svým snem jít. Nikdo jiný to nemusí pochopit,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům