Jeden z nejromantičtějších vztahů jsem viděl na dovolené v Asii. Každý den jsem u stále stejného stolu na pláži (kam musíte jít bosí, protože po písku až k vám přibíhá teplá mořská voda) viděl velmi starý pár. On trpěl Alzheimerovou chorobou a velmi špatně se orientoval, očividně málo si pamatoval. Jak jsem se doslechl, každé ráno si nedokázal vybavit, kde je, proč tam je, poznal jen svou paní vedle sebe.
Jednou jsem tu paní, Francouzku, potkal u výtahu a snažil se litovat ji, že to musí mít každý den těžké. Ale ona se podivila: “Když se mu paměť začala zhoršovat, ano, byl zmatený a podrážděný. Nebylo lehké každé ráno znovu všechno opakovat, bolelo mě, když někdy ani mě nepoznal. Ale já jsem se rozhodla si to užít.”
Ptáte se, jak? Zeptal jsem se i já.
“Každé ráno mu řeknu: “Tady jsme přece proto, abychom oslavili obnovu manželského slibu, cožpak si nepamatuješ, že dnes je ten den?” Jeho mužské ego mu nedovoluje přiznat, že si něco takového nevybavuje, a tak to vezme za bernou minci. Celý den se chová nesmírně kavalírsky a každý večer mě pak u stále stejného stolu, který jako “velké překvapení” objedná, znovu žádá o ruku.”
Od té doby jsem viděl mnoho párů, které se k sobě chovají, jako by to měl být pro oba poslední den jejich...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům