Ať uděláme cokoli, vždycky budou existovat lidé, kteří odmítají způsob, jak jsme to udělali, jak vidíme život, v co věříme, o co usilujeme, jak rozhodujeme. Budou nás pomlouvat, zpochybňovat, kam míříme. Budou se snažit působit na nás tak, abychom nebyli sami sebou. Nýbrž abychom byli JIMI. Abychom jednali podle NICH. Abychom uskutečňovali JEJICH sny.
Máme jen 2 možnosti: 1) stát se cizí loutkou, 2) být sám sebou. Kterou z možností preferujeme, to poznáme podle toho, zda jsme schopni postavit se za sebe, přijmout se takovými, jací jsme, akceptovat svou minulost a převzít odpovědnost za svou přítomnost.
Zaměstnavatelé nepotřebují, abychom byli nejlepší v tom, co nás baví a čemu se chceme věnovat. Oni nepotřebují, ať jsme šťastní. Šťastní lidé nejsou ovladatelní. Nešťastní lidé házejí peníze do automatů, páchají zoufalé činy, diskutují o politice s vírou, že někdo jiný snad změní jejich život. Zaměstnavatel tu není od toho, aby zlepšil život zaměstnanců. Zaměstnanci jsou tu od toho, aby zlepšili jeho život. Za to jsou placení.
Zaměstnavatel nás umí podpořit jen do míry, která mu vyhovuje. Veškeré jeho konání je zaměřeno na jeho cíl. Snaží se nás na SVÉM cíli zainteresovat. Buď pokutami, když nepůjdeme s ním tak, jak si přeje. Nebo prémiemi, třináctými, čtrnáctými platy, podíly na zisku.
Je to jako ve škole. Žákovi také těžko vysvětlíte, aby se méně zabýval tím, co o něm učitel říká. Má pocit, že musí být cizí loutkou. I rodiče mu to říkají. MUSÍŠ tu školu dodělat. MUSÍŠ v zaměstnání vydržet. Rodiče jsou vůbec nejmocnějším nástrojem systému. Co systém nedokáže, to dokonají rodiče. Ne, všechno, co v plnoletosti takzvaně musíme, ve skutečnosti chceme.
Když budeme spoléhat jen na školu, budeme věřit, že díky škole budeme mít jednou dobré zaměstnání.
Když budeme spoléhat jen na zaměstnání, budeme věřit, že díky zaměstnání budeme mít jednou dobrý důchod.
Nyní si obě věty přečtěte ještě jednou. Opravdu nám vysvědčení zaručí zaměstnání? A opravdu nám zaměstnání zaručí důstojnou penzi?
Zkusme více věřit sobě. Své cestě. Svým rozhodnutím. I když kráčíme přes chyby, nic se neděje. Nikdo učený z nebe nespadl a každá chyba ukazuje, co máme opravit, abychom šli po své cestě rychleji a hlavně šťastněji.
Když manažer a podnikatel udělají tutéž chybu v práci, má to různé následky. Manažer, stejně jako kterýkoli zaměstnanec, má hmotnou odpovědnost (hradí škodu) jen do výše x-násobku svého platu. Podnikatele může stejná chyba zničit, především jeho pověst. Toto je jeden z nejlepších zákonných tahů systému – klíčové zvýhodnění zaměstnance.
Sigmund Freud řekl: “Většina lidí nestojí o žádnou svobodu, protože svoboda znamená odpovědnost a lidé se odpovědnosti bojí.” Co se ale stane, když nebudeme odpovědní za sebe? Jestliže budeme žít tak, že nejsme za sebe odpovědni, odevzdáme moc nad svým životem jiným. A naopak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům