“Čím méně obvyklé nám věci připadají, tím více by nás měly nutit k zamyšlení.” Paolo Coelho
Svou dcerku už od narození učila čurat do nočníku.
Nosila ji v šátku, blíže k srdci.
První školní rok ji učila sama, než našla státní školu, která se dětem věnuje individuálně a motivačně.
Druhou dcerku rodila doma, takže ta starší mohla vidět sestřičku téměř bezprostředně – vzniklo mezi nimi výjimečné pouto.
Obě dcerky místo chemií a éček z reklamy krmí převážně přírodními produkty.
Dnes má síť zdravých obchodů pro děti a její nevídaný způsob vedení zaměstnanců bez řevu, trestání a “osvědčených” manažerských metod si vyžádali odpřednášet dokonce účastníci konferencí Retail Summit a Leadership for life.
Jednatřicetiletá Lucie je více než podnikatelka. Učí maminky přemýšlet o sobě, dětech i celkovém systému výchovy, který roboticky přejímáme, aniž bychom zvážili, jestli opravdu neexistuje lepší. Ona svou odpověď má: “Sestavila jsem 10 zásad Kontaktního rodičovství a ta poslední zní: Nikdy v životě si nenechávejte vnutit něco, co je vám proti srsti.” Ta věta by jako výstražný vykřičník měla viset nad celým naším životem.
Největší zásluhu na tom, jaká je, má asi její maminka. Odmalička ji vedla k přírodě – sportu, pohybu, péči o zdraví. “Ráda vařila bez chemie, jen z přírodních ingrediencí. V Brně také otevřela vůbec první obchod se zdravou výživou. Já jsem jezdila na tábory. Nejprve jako skautka, pak jako vedoucí. I můj manžel je horský průvodce,” směje se Lucie.
Ve 20 letech, ještě na škole, se vzali a ve 24 měli první miminko. Lucie nestála o chemické plenky. Ale rozumné přírodní v Česku nebyly. Zbrouzdala celý internet, přes různé zdroje objevila vhodné až v Anglii. Bavlněné i třeba z bambusových vláken dnes můžete vidět v jejím obchodě. Od umělých pamprsek jsou tvarově k nerozeznání, jen na dotek jsou jiné, hebké jako kapesník. “Úplně jsem těm plenkám propadla. Skoro jsem byla fanatická. Chtěla jsem o nich říct co největšímu počtu maminek,” vzpomíná na přednášky, které nadchly publikum a vlastně rozjely její podnikání. Protože pro maminky byl nákup ze zahraničí na dlouhé lokty, objednávala jim plenky nejprve přes sebe. Ale s prosíkem chodily stále nové maminky – tak zřídila kamenný obchod. Volaly maminky, které to měly daleko – tak otevřela internetový. Ale ony si chtěly na plenky fyzicky sáhnout a byly odjinud – tak po Brnu otevřela kamenný obchod i v Praze. Následně tři franšízy po republice. Dnes jsou před otevřením tři další.
Souběžně expandovala i produktově. Čím více se dozvídala, tím více rozšiřovala sortiment, až vznikl nádherný zdravý supermarket – dětská přírodní kosmetika, móda, potraviny, hračky i knížky nebo školní potřeby… ty ne náhodou, Lucie totiž první rok učila dcerku sama doma.
“Na školství mi vadí učení strachem. Motivuje děti zvenčí, aby se učily kvůli někomu druhému. Aby měly jedničku, aby neměly pětku, poznámku, důtku. Děti pak utíkají “od něčeho”, ne “k něčemu”, a v dospělosti jim to zůstane. Neumějí jít za cílem, dokud je někdo nepřinutí. Bojí se vlastních snů, chtějí se druhým hlavně zavděčit, nejsou samy sebou. A to je špatně. Přitom děti od narození jsou zvídavé, chtějí se učit a baví je to – pokud se učí KVŮLI SOBĚ.” Také kroutíte hlavou, jak si mohla dovolit dcerku učit doma? Divila se i Lucčina maminka. “S malou mi pomáhala a pořád sklouzávala k systému – aby ji známkovala. Říkám mámě: “To ale opravdu nemusíš, zkus to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům