“Nemusíte nikoho nic učit. Stačí mu pomoci, aby to sám v sobě nalezl.” Galileo Galilei
Byla to nejtěžší noc v mém životě.
V 19:07 mi napsal devatenáctiletý čtenář, že se chce zabít. Že nevidí cestu. Sesypal se mu život. Nejprve vztah, z depresí z rozchodu práce. Protože cítil vinu, ještě se psychicky srážel. Jen kvůli tomu, že udělal chybu, ho odepsali rodiče i kamarádi. “Jste jediný, kdo mi může pomoci. Jen Vám důvěřuji.”
Nikdy jsem ho neviděl a neznal. Nikdy předtím se mnou nekomunikoval, nebo si na to nevzpomínám, a dělilo nás přes tisíc kilometrů. Mohl jsem k němu zůstat lhostejný a připojit se tak k veškerému okolí. Ale co když to je tak vážné? Nechtěl jsem si to připustit, ale co když opravdu jsem jediný, komu v této chvíli důvěřuje? A když je někdo jediný, prý musí…
Nepodařilo se mi odkázat ho na žádného psychologa v jeho momentálním okolí, ani na svého známého – flexibilního specialistu z nejlepší soukromé kliniky, který ordinuje pořád a dojede kamkoli. On nechtěl nikoho jiného.
Měl jsem úplně jiný program. Nešel tak rychle odvolat. A tak jsem zůstal pro Jakuba online. Během jednání, s nezdvořile zapnutým mobilním telefonem na stole, jsem dělal to jediné možné. Podle povahy pocitů, které mi v mailu popisoval a které se v průběhu večera a noci měnily, jsem mu posílal odkazy na své již publikované články na FirstClass.cz. Co jeho pocit, to můj článek a v něm můj názor s doporučením, které vím, že funguje a v čase se nemění.
Trvalo to 7 hodin. Po večeři ještě v hotelu. Za okny již pomalu svítalo. A ten kluk jen četl, četl, četl. Jakmile mi napsal svůj pozměněný pocit, dostal další link. Byl tu neuvěřitelných 7 hodin jen pro mě a moje obyčejné články. Visel jsem očima na displeji telefonu a trnul, aby to nebalil a napsal. Když cinknul mail, byl jsem šťastný. Ta noc měla snad větší význam pro mě než pro něj.
Dnes se máme sejít. Chce mi poděkovat, ale myslím, že děkuji by mělo mířit opačným směrem. MNĚ pomohl ON uvědomit si, jak mocné je slovo. Věta. Myšlenka. Jak je důležité mít pro druhé vždycky v srdci ten správný “text”.
Nikdy jsem o svých článcích neměl valné mínění. Píšu jen to, co mi běhá hlavou. Nicméně vím, že ty principy fungují. Ve všem. V cestě za úspěchem, štěstím, zdravím, vyváženým tělem, životem i vztahem. Rozhodl jsem se tedy vydat neobvyklý časopis, speciální FC. Pro lidi v našem okolí, kteří nám nejsou tak lhostejní jako jeden obyčejný kluk...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům