Sedm let jsem byl každodenně v kontaktu s nejúspěšnějšími sportovci této země. Pořád jsem se jich ptal JAK? Jak jste to dokázali?
Měl jsem je za Bohy. Ale oni mi jen ukázali své tréninkové plány. Hodina za hodinou, od dětství, plná dřiny. Žádné štěstí, náhoda ani genialita. Odříkání bez výmluv a mnoho proher. “A když spadneš, hlavně spadni na záda. Abys viděl pořád nahoru. Dokud vidíš nahoru, můžeš se tam i dostat,” říkali mi.
Pak jsem pracoval sedm let pro jednoho českého miliardáře. A znovu jsem se ho ptal JAK? Jak jste to dokázal? A on mi vyprávěl o svém mládí a jak se jednoho dne prostě rozhodl obyčejný život změnit. “Dnes to vypadá jako velký krok, ale každý velký krok se skládá z mnoha malých. Když Ti dlouhý krok připadá nezvladatelný, dělej více takových, které zvládneš,” učil mě.
Od té doby jsem potkal nekonečnou řadu úspěšných lidí v mnoha oborech. Všichni si cestu vyšlapali sami. Časem jsem se jich přestal ptát a začal sám jednat. Všichni úspěšní lidé, kterým jsem se předem svěřil se svou touhou, mě podpořili. Říkali mi, ať to zkusím, že to může vyjít. Všichni neúspěšní, i z nejbližšího okolí, mi moje sny rozmlouvali. Říkali mi, ať to nezkouším, že to určitě nevyjde. Dnes jsou ti první mými přáteli a ti druzí mě nenávidí.
Nepochybuji o tom, že...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům