“Jauvajs,” sykla. Omluvil jsem se. Ženám nejsem zvyklý přikládat alkohol na odřeniny.
Zbil ji. Ne poprvé. Ale pokaždé je to “naposledy”. Alespoň to říká.
“Už nikdy se to nestane,” prosí ji na kolenou.
Ale stane se to vždycky znovu.
Majka není hloupá, je jen zamilovaná. Trpělivě upíjí z kalichu hořkosti, který je naplněný až po okraj. Nelze jí pomoct. Musí si to prožít. Ten kalich musí přetéct. Muž, který ji vysává, musí udělat ještě něco horšího. A on to samozřejmě jednou udělá. Jako ve sportu každý hraje jenom tak, jak mu soupeř dovolí, i ve vztahu navzájem testujeme, co nám ještě projde. Než mantinel praskne.
Mám kamarádky, kteří mají gamblery nebo alkoholičky.
Kamarády, jejichž partnerky až příliš podléhají svodům svých šéfů.
Společný znak: Vždy jedna strana slibuje a druhá to (ještě) trpí. Neposlouchá své rodiče, varování, že si kazí život, marní čas. Omlouvá chyby druhého a nechce je vidět. Co naopak zveličeně vidí, je to, jak se partner ve chvílích normálna chová dobře k rodině.
“Ale on není vždycky zlý. Někdy mě ani netluče,” hájí svého muže Majka. Na odchodu byla zatím jen jednou. Když bezdůvodně ztloukl jejich dceru – Majka se zamkla na záchodě a dcera neměla kde. Majku to paradoxně bolelo víc.
Ptáte se: Kam ti lidé dali rozum? Ale v lásce nemá rozum místo. K lásce patří svým způsobem i utrpení.
Upíři říkám těm lidem, kteří vysávají druhé z energie, důvěry, peněz, a ti poškození jsou na nich závislejší tím více, čím více jsou vysáváni. Ženy mnohdy aktivují svůj mateřský pud, touží po záchraně nebo změně “toho špatného” a v té chvíli tolerují i netolerovatelné. Ženy rády věří v lepší budoucnost. A mají trpělivost. S dětmi i déle než osmnáct let.
Svým způsobem si vážím všech, kdo s upíry umějí žít. Kdo na lidech, kteří zjevně ubližují, ať fyzicky nebo duševně, dokážou stále nalézat to dobré. Kdo se vlastním utrpením dokážou obětovat pro děti. Ještě více si ale vážím těch, kteří si...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům