7. mez: Oba jsou ještě schopni zrcadlení
Víte, jak vypadá jin a jang? Dva vykousnuté obrazce zapadají do sebe a tvoří perfektní kruh. Co jednomu schází, druhý doplní. V konfliktních situacích se chovejme naprosto stejně:
Ona: “Zapomněl jsi na mé narozeniny. Jsem naštvaná a zraněná.”
On: “Promiň, že jsem zapomněl na Tvé narozeniny. Chápu, že jsi naštvaná a zraněná. Cítil bych to samé na Tvém místě.”
Opakování těch samých slov, jen v opačném gardu, znamená jít ve stejných šlépějích, i když máme pocit, že kráčíme proti sobě. Možná to tak opravdu je, ale jdeme-li ve stejných šlépějích proti sobě, musíme se někde potkat. A obejmout. Tak končí každé zrcadlení. Porozuměním. Odpuštěním. Upevněním.
Nejčastější důvod, proč to ve vztazích negativně jiskří, je v tom, že se dva cítí vzájemně odpojeni. Zlobí se jeden na druhého. Místo aby hledali cestu, jak se opět propojit. Jde to jednoduše. I beze slov. Květinou. Úsměvem. Objetím. Trochou humoru. Bez odkladu.
8. mez: Oba si ještě dělají čas, aby mohli pečovat o vztah
Když rodič nemá čas na své dítě, pořídí mu chůvu. Nebo ho strčí do jeslí. Představte si, že bychom totéž udělali s partnerem, na kterého nemáme čas. Zaplatili bychom si gigola, který by nás suploval, nebo bychom vložili partnerku pro dnešek do klubu, kde si může hrát s jinými pány.
Ne. Jestliže si chceme vybudovat vztah s dítětem,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům