Zrada bolí, to je jasné. Bolí proto, že rosteme. Rosteme zkušeností, kterou jsme získali. Tak jako děti bolí kosti, když rostou.
S bolestí přichází jizvení. I když i jizvení je pozitivní proces, je moc nepříjemné. Svědí až škrábe. Máme sklon si do rány sahat, drásat si ji. Tím se ale nikdy neuzdravíme. Je nutné ránu nechat být. Dát jí čas.
V životě se té hojivé náplasti říká odpuštění. Mnohdy mi čtenáři píšou, že to nejde a jak se to dělá. Odpuštění je zavření dveří do minulosti. Je o SMÍŘENÍ se s tím, co se stalo. V zásadě to není nic převratného, protože nám nic jiného stejně nezbývá. Akorát když se vzpíráme a smířit nechceme, bolí to déle. Zbytečně.
Smířit se znamená pochopit, že jiní lidé mají vlastní život a své způsoby rozhodování. Nemusíme je vždy pochopit, stačí je přijmout. Nemusíme hodnotit cesty, kterými se vydali, ani to, proč nám vzali čas, naději. Smiřme se s tím. Ano, stalo se, dobře, že je to minulost. Hlavně, že už to není – přítomnost.
Odpuštění nemá nic společného s jinou osobou, pouze s námi. Neodpouštíme tak, že někomu zavoláme nebo pošleme SMS. Odpuštění probíhá jen v nás. Je to služba nám samotným. Odpuštění nevede k uzdravení vztahů nebo situací, které se pokazily. A to proto, že některé vztahy nebo situace prostě takové měly být, abychom se poučili. Odpuštění znamená přestat se držet špatného. Odpuštění = dostat z rány hnis.
S odpuštěním se zbavíme špatné minulosti, která nás tíží a v hlavě blokuje místo pro lepší budoucnost. Budoucnost začíná v přítomnosti. Tím, co děláme teď. Jako první doporučuji zavřít staré dveře.
Jsme moudřejší, zkušenější, opatrnější. To není důvod ke smutku, řekl bych.
Nejvíce lidé litují činů, které neudělali, a příležitostí, které promarnili. Čas nikdy nejde vrátit zpět. Příležitosti jsou jako autobusy. Pokaždé nějaká přijede. Ale nikdy ne hned ta původní. Ty autobusy nás rozvážejí do různých stran. V každém sbíráme nové poznatky, zkušenosti. Je škoda jen stát a nechat autobusy projíždět.
Někdy váháme, do kterého nastoupit, protože si říkáme: Je to ten správný? Někdy je to proto, že nám nástup do autobusu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům