Žádnou – už slyším Vaši odpověď… a k tomu dodatek: Mě přece nikdo nechválí.
Fajn, a z toho vyvozujete, že si žádnou pochvalu nezasloužíte? Něco Vám povím:
Motýli také nemají ponětí o barvě svých křídel, ale lidé dobře vidí, jak ta křídla jsou nádherná. Všichni ve své “motýlí” zaneprázdněnosti neumíme zaznamenat, jak úžasní jsme. Přátelé by to měli vidět. Pojďme za nimi.
Je to první krok, který by neměl zůstat jediným. Dokonce bych řekl, že to je nultý krok. Ten první bychom ve skutečnosti měli být schopni dělat bez přátel. Ačkoli je totiž příjemné slyšet jiné lidi, v čem si nás cení, jejich chvála se nikdy nevyrovná hodnotě našeho vlastnímu sebeuvědomění. To má enormní cenu. Kdykoli v budoucnu se totiž stane, že kolem nebude nikdo, kdo by pro nás měl posilující kompliment, budeme sami vědět, proč jsme dostatečně dobří, dostatečně chytří a dostatečně silní na to, abychom problém, ve kterém jsme se ocitli, zvládli.
Pokud známe své přednosti, můžeme se na ně zaměřit a rozvinout je. Vyplatí se to. Protože tím zhodnotíme sami sebe. Především před sebou samými.
Když nejsme šťastni, jsme nesví. Nejsme ve své kůži. Není to fráze. Protože kdykoli námi někdo manipuluje, v té chvíli nejsme sami sebou. Necítíme se dobře. Jako by nás někdo dusil, zatlačoval.
Naopak když rosteme, cítíme se skvěle. Dokonce nám vůbec nepřipadá, že se nějak měníme. Protože se stáváme sami sebou. Díky růstu se cítíme více naplněni. Více šťastni. Ano, v růstu je podstata lidské spokojenosti. A může to být jakýkoli růst. I růst našich přátel, partnerů, dětí. V té chvíli život dostává smysl. Ne proto, že by smysl života náhle spadl z nebe. Ale protože jsme smysl životu DALI MY.
Jakmile jednou zjistíme, co nás dělá šťastnými, pojďme za tím. Dělejme tu aktivitu co nejčastěji. Šťastní a mnohdy i úspěšní (to chodí ruku v ruce) budeme ne proto, že jsme našli konkrétní nápad, konkrétní aktivitu, konkrétní realizaci, ale protože jsme našli to, co jsme léta tak dlouho marně hledali: sami sebe.
Ne náhodou lidé, kteří hledají štěstí všude kolem, ho nenacházejí. Protože nikde kolem není. Je v nich samotných.
V životě je lepší neříkat žádnou výmluvu než špatnou. Protože nikdy nezáleží na tom, jaké překážky vidíme před sebou. Všechny můžeme překonat. Ta jediná, kterou nikdy nepřekonáme, je bariéra, kterou si vystavíme v sobě. Jediná překážka, která stojí mezi námi a tím, kam v životě potřebujeme dojít, bývá výmluva, proč toho nejsme schopni dosáhnout.
Tolik lidí nekoná kvůli strachu, jak špatně by to mohlo dopadnout. Ale upřímně. Rozpomeňte se, kdy naposledy něco dopadlo lépe, než jste očekávali. Stalo se to téměř pokaždé. Je to proto, že dokážeme mnohem víc, než si náš mozek chce připustit.
Jestliže něco potřebujeme udělat správně,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům