Raději se baví než vzdělávají
Typ: Neuvědomuje si to.
Největším hříchem školství je, že odpuzuje děti od učení. Nutí je učit se pro druhé, ne pro sebe. Tím v sobě už děti rozvíjejí tzv. vnější motivaci. Dokud je někdo nenutí, neučí se. Ano, naštěstí tu máme život, který nás většinou srazí na zem a donutí na sobě makat. Život je naše záchrana. Jenže bohužel neumí vyzrát na ty, kteří sraženi na zemi – rezignují…
Zábava byla vymyšlena jako součást každodenního života. Slovo “součást” je velmi důležité. Se zábavou bychom totiž měli nakládat stejně střídmě jako se sladkostmi – i ty jsou jen součástí jídelníčku, nesmí tvořit jídelníček celý. Je to v našem vlastním zájmu.
Zábava je náš odpočinek. Nicméně nadměrné množství zábavy již nezvyšuje naši produktivitu nebo efektivitu, nepředstavuje žádnou investici do budoucna a neeskaluje naši hodnotu na trhu. Podléháme-li zábavě místo vzdělávání, hloupneme. Začneme být tak hloupí, že obviňujeme okolí za svůj život. Když je zjevné, že okolí za naše výsledky nemůže, obviňujeme okolnosti, které nám vstoupily do života. Jenže i když nemůžeme ovlivnit okolnosti, můžeme vždycky ovlivnit způsob, jakým k okolnostem přistupujeme. Vždy jsme to pouze my, kdo je plně odpovědný za své výsledky.
Vzdělávání není zábava, je to námaha. Vzdělávání je investice do sebe. Každá investice je krásná v tom, že má potenciál zbavit nás nesvobody. Může nám vynést více času, peněz nebo svobody. Kdo neinvestuje svůj čas, prachsprostě ho spotřebovává. Marní. Ze spotřeby nikdy nevznikne výnos. U peněz je to vidět nejlépe. Lidé, kteří pouze spotřebovávají (utrácejí), chudnou stále víc. Ne, není to okolím ani zaměstnavatelem. Je to tím, že neinvestují. Všichni mohou. Každý má čas. A čas mohou být peníze.
Nemusíme být Sibyly, abychom ze své přítomnosti odvodili svou minulost. Stejně tak abychom ze své přítomnosti vyvodili svou budoucnost. Dejte mi 10 minut a předpovím Vám budoucnost na celý život. Stačí mi, abych Vás chvíli sledoval. Pracovat na sobě znamená vytvářet lepší budoucnost. Vzdělávat se přitom neznamená jen sedět v nějaké školní lavici. Znamená to sbírat zkušenosti kdekoli, třeba ve škole života. Devátý nejbohatší Čech Daniel Křetínský moudře říká, že:
“Záleží mi na vědomostech, které lidé mají. Ale nezáleží mi na cestách, kterými je nabyli.”
Školy, aby odůvodnily svou existenci, nás přesvědčují, že potřebujeme konkrétní diplom nebo titul. Ne, pan Úspěch po nás nic takového nevyžaduje. Diplom ani titul totiž nic neznamenají. Obojí jsou jenom předpoklady. Pana Úspěcha zajímají...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům