“Jste normální,” řekl mi lékař na střední škole. Tvářil se tak, jako bych se měl radovat. Tak jsem se začal radovat, kdykoli mi někdo řekl, že jsem normální. Jenže…
“Jste normální,” řekl mi majitel firmy, kde jsem se ucházel o brigádu. A tak mě nepřijal. “Takových jako Vy jsou tuny.”
“Je to s Tebou takové normální,” řekla mi první láska. A od té doby už mi nebrala telefon.
Pochopil jsem, jak je čeština zrádná. Že být normální daleko více znamená být průměrný, obyčejný, nudný. Ztrácet se v davu a nevynikat. Dokonce ani “průměrný plat” není pro průměrného člověka. Tehdy jsem přestal chtít být normální.
Začal jsem fandit úspěšným lidem. Těm, kteří vybočují. Sledoval jsem je a také začal vybočovat. Oproti době, kdy jsem byl úředně normální, jsem udělal 20 změn.
Nedávno jsem napsal svému středoškolskému lékaři a požádal o diagnózu.
“Odešel jsem ze zaměstnání, kde jsem měl nejvyšší možnou pozici a nejvyšší možný plat.
Vrhnul jsem se do činností, od kterých mě všichni odrazovali a které podle nich neměly vyjít.
Nemám rád vyjeté stopy. Davy. Ani dlouhé fronty.
Kdykoli vidím dlouhou frontu, bojím se, že stojím špatně.
Pane doktore, nejsem normální, viďte?”
Zatím neodepsal. Možná mě internuje na klinice.
A co mě úspěšní především naučili? Nezapomenu na 2 první rady:
1. “Bohatství není v penězích, ale ve schopnosti plně prožívat život. Takové bohatství je nad všechny poklady světa.”
2....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům