2) Dospělí věří v jediné správné. Děti to, kde není výběr, považují za nudné.
Tak to je a basta. JÁ mám pravdu. Uděláš to takhle, nebo… – hromují dospělí. Z pozice moci. Ne z pozice moudrosti.
Slyšel jsem názor psychologa, že děti se učí nadávky ve věku, kdy začnou pohrdat rodiči. Hrubá slova jsou pro ně ventil. Jediný možný. S dospělými není řeč. Zvláště na úrovni dítě – dospělý. Dospělý se přece nemýlí – myslí si dospělý, který se naopak mýlí.
Všichni se mýlíme. Nikdo nejsme dokonalý. Každý roste s nabývanými zkušenostmi. Někdo rychleji – obvykle ten, kdo připustí, že nemusí mít konečnou pravdu, a začne hledat ještě jiné cesty.
Nokia měla ještě před několika lety dominantní postavení na trhu. Její mobilní telefony byly kult. Steve Jobs si ale uměl představit, že by vypadaly i jinak. Zachoval se jako dítě.
Když se rozhlédneme, všechno může vypadat jinak. Všechno může fungovat lépe. Nic v životě není stálé a všechno se vyvíjí. Domnívat se, že něco je jediné správné a konečné, je dětinské. Ne dětské.
3) Dospělí vždycky vědí, proč něco nedělat. Děti vždycky vědí, proč něco udělat.
Synonymem pro děti je – útok.
Synonymem pro dospělé je – obrana.
Dospělí si odůvodňují, proč pozice, na které jsou, život, který vedou, nejde změnit. Změna – při tom slově dospělým naskakuje husí kůže. Dětem naopak při představě, že by na jednom místě měly tvrdnout navždy.
Děti žene změna. Když dospělého požádáte, aby nakreslil slona, po všech otázkách typu Proč jako? se chopí především šedé pastelky. Jiný slon přece nemůže být. V dětském světě může být slon třeba růžový. Pokud dětem připadne hezčí. Mimochodem, víte, že barevná auta vymyslelo dítě?
Dospělý je svázán instrukcemi a nařízeními. Je ochočený. Jistěže mu to vadí. Chtěl by, aby stejně ovládané byly děti. Ale ony se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům