Skutečnost: Vždycky mohu popřít sám sebe
Víte, co je výjimka? Odbočka z pravidel. Je to vykolejení, které se ve stejném místě vrací. Je to prohlodaná stěna našeho svědomí, která se moc špatně hojí. Tělo totiž pro svědomí nemá dostatečně silný nápravný enzym.
Lidé, kteří jednou závažně zradí naši důvěru, si nezaslouží žádnou další. A žádají-li shovívavost, dejme jim ji. Tím nejlepším, co pro lháře můžeme udělat, je opustit je. Stejně tak to je to nejlepší, co můžeme udělat pro sebe. Proč?
Člověk se nejlépe učí z chyb, za které dostatečně zaplatí. Nikdo není dokonalý, a tedy každý by měl dostat novou šanci. Jenže to platí oboustranně. Lidé, kteří mezi sebou nejsou schopni udržet pravidla hry prostě proto, že jsou jednostranně porušovány, nemohou vytvořit vztah. Absolutně nezáleží na tom, že druhý je férák. Pevnost vztahu výhradně záleží na pevnosti obou jedinců. Tak jako každý řetěz je pouze tak odolný, jak silné jsou všechny jeho články. Jakmile jeden článek je slabý, řetěz se rozpadne bez ohledu na sílu zbývajících článků.
Jestliže řetěz našeho vztahu jednou praskne, už nikdy nebude tak pevný jako byl.
Skutečnost: Chci se trestat
Odpuštění není akt, kterým omlouváme či dokonce akceptujeme čin nebo zrádce. S činem ani zrádcem to nemá nic společného. Odpuštění je akt, který souvisí pouze s námi.
Jedině tak, že zavřeme dveře,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům