1) Nedovolte, aby to, co je za Vámi, Vás definovalo
Znám ty hryzavé vnitřní otázky: Kdo vlastně jsem? Zač stojím? Jakou mám vůbec budoucnost? K odpovědi na tyto otázky chybně používáme minulost. Domníváme se, že vše špatné, co se nám stalo, předurčuje naši špatnou budoucnost. Byla by to pravda pouze v případě, kdybychom to, co se nám stalo v minulosti, nepřerušili nebo nezměnili v přítomnosti. Když chceme vyložit budoucnost, nemusíme k věštkyni. Stačí se podívat na své současné činy. Přítomnost vytváří budoucnost.
To, že jsme potkali špatného člověka, vyústí ve špatnou budoucnost jen tehdy, pokud s tím špatným člověkem budeme nadále. Jestliže ovšem už není naší součástí, není důvod domnívat se, že naše budoucnost zůstane špatná.
Vy přesto máte strach? Vždy se můžeme bát, že bolestný vztah se zopakuje i s novým partnerem. Ano, bát se můžeme všeho, čemu umožníme, aby nás lekalo. Na špatné zkušenosti je ale jedna pozitivní věc – že nás (mnohdy drsnými způsoby) učí, jak tu špatnou zkušenost neopakovat. Dáváme si pozor. Pokud jsme v minulém vztahu zjistili, že gamblerství nebo fetování vede ke zhoršování přístupu partnera, tak se při nalezení nového vhodného objektu budeme mimo jiné zajímat, zda negambleří či nefetuje. Protože jsme poučenější – špatnou zkušeností. Jistě, možná nový partner nebude gambler ani feťák, ale alkoholik. Fajn. Tak si příště dáme pozor i na lahve pod skříní.
Najít hned napoprvé vhodného partnera na celý život je jako trefit jackpot na první pokus. Děje se to. Ale daleko častěji se musíme učit z chyb. Má to jednu výhodu. Alespoň si opravdu skvělého partnera, na kterého jsme se načekali, budeme o to víc vážit.
2) Bubáci nejsou
Uvědomme si, prosím, 3 důležitá fakta:
1. Co se stalo, už nezměníme. Ale můžeme za tím zavřít dveře. Proč? Co vzniklo v minulosti, v té minulosti také zůstane. (Rozplyne se první bubák, který nás...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům