Kdykoli jsme naštváni, vnímáme problém. Vnímáme-li ho my, je možné, že by ho vnímali i druzí. Petra tedy investovala do drahých kurzů jógy. Věděla, že získává něco navíc. A pak obcházela po lidech a nabízela společné cvičení. Jógu na pláži za pakatel. Turistům, hlavně Čechům, ale i jiným cizincům, kteří hned kývali. Vždyť byla najednou tak levná. “Cvičila jsem půl dne. Z výnosů jsme začali pokrývat své náklady na život v Thajsku. Začala jsem se cítit spokojenější, smysluplnější, vnitřně se začala uklidňovat a zesilovat. Dcerka měla kolem kamarády. Za chvíli uměla anglicky lépe než já v 35 letech. A do toho thajsky. Navíc jsme se učily spolu, měla jsem na ni hodně času. Šlo jí to náramně. Vždyť jsem jí při učení poskytovala zpětnou vazbu každou sekundu, ve škole jí nedostávala třeba celé týdny.”
Pak se vrátily domů. Dcera do školy. V obavách, zda nezanedbala příliš. Naopak, byla o parník před ostatními. Excelovala. A především byla šťastnější než dřív. Protože – měla šťastnou mámu.
Petra začala jednoduše podnikat. V tom, co ji bavilo, naplňovalo i léčilo. Nabízela jógu po firmách. Tisíc korun za hodinu. V diáři měla dvě lekce dopoledne, dvě odpoledne. “Myslela jsem si, že abych naplnila pracovní týden, musím sehnat 20 firem (počet hodin denně znásobila počtem pracovních dní v týdnu). Jenže firmy nechtěly, abych dojížděla jen 1x týdně, chtěly vícekrát, většina každý den. Do jedné hodiny se totiž nevešli všichni zaměstnanci, kteří měli zájem, v týdnu jsem v jedné firmě začala cvičit různé...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům