“Chceš-li ukázat svou moc, pak neubližuj, když můžeš.” Dalajlama
Jsou jen dva druhy mužů. Silní a slabí.
Když chtěl římský císař ukázat svou sílu, tak na smrt odsouzené omilostnil. Kdyby je zabil, ukázal by svou slabost. Uplatnit sílu proti slabším lidem je vždycky slabost.
Když muž neuvolní ženě místo v metru, je slaboch.
Když ženě nepomůže do kabátu, nepodrží jí dveře, neodsune jí židli, aby jí pomohl usadit v restauraci, je slaboch, protože na nic z toho zřejmě nemá sílu.
Kdo při své inteligenci zná pravidla správného chování k ženě a přesto je neuplatňuje, protože neumí přeprat svůj stud a malost (“Co by tomu asi jiní řekli, kdybych teď pomohl ženě sesbírat to, co jí spadlo?”), není to silák, ale slaboch.
“Siláctví” mužských slabochů se projevuje v zásadě třemi nástroji (moje případy z poslední doby):
1) Pocit viny
Manžel, kariérně neúspěšný, viní ze svého neúspěchu ženu. “To Ty můžeš za to, že já…” Nepřipustí, že by hlavní chyba měla být v něm. Jeho trestem za toto chování je budoucnost, která se nikdy nezlepší. Jedním z předpokladů každé změny k lepšímu je totiž převzetí odpovědnosti za své chyby. Muž, který opakuje své chyby, není schopen je napravit.
2) Pocit nedostatečnosti
Manžel, kariérně úspěšný, se denně noří do pornografických filmů. Své ženě na konkrétních partiích demonstruje, že ztrácí půvab, stárne, okorává, začíná být fyzicky nedostatečná. Nutí ji do plastických operací. Ženě tím vypracuje naprostý komplex, protože jí rozmluví, aby nadále byla sama sebou. Tento případ končí dobře. Obvykle se najde jiný muž, který ženě vysvětlí, že je přesně taková, jakou on potřebuje. Protože to, co o nás...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům