Vyhořet může každý. I Vy. Dostat jet lag může každý. I Vy. Vžijte se tedy do jeho kůže. Dietrich v Thajsku vypil nikdy předtím nepoznaný nápoj. Postavil ho na nohy. Hodil by snad tuto zkušenost za hlavu, kdyby… později v baru thajského hotelu nerozevřel noviny a tam nečetl o dobře placeném japonském manažerovi, který znenáhla dal výpověď a začal vyrábět vlastní tonik. Ano, Didi potřeboval takový kopanec, aby si uvědomil svou příležitost.
V celé Asii už ten nápoj znali. V Japonsku jako Lipovitan, v Koreji jako Bacchus F, v Thajsku jako Krating Daeng. Neviděli v tom žádný zázrak. Vždyť je to je jen smíchaná voda, třtinový cukr, kofein, taurin, inositol a nějaké vitaminy, říkali si. Ale Evropané ani Američané o tom neměli tušení. “Takových produktů, v Evropě a Americe neobjevených, jsou v Asii miliony. Podívej, jak mi naskakuje husí kůže, když si představím, kolik je tam neskutečných příležitostí. Asie je zčásti izolovaná od světa. Přitom je to kolébka civilizace a tradic. Mají tam tolik prověřených unikátních produktů, ale mnohde ani internet, aby je prodali dál,” říká Dietrich Mateschitz.
Před třiceti lety byl jen turista. Dnes má v nápoji, který již celý svět zná jako Red Bull, majetek 122 miliard korun. A stejně bohatý je i Thajec, kterého tehdy přesvědčil, aby si společně nechali jeho recept patentovat. Dohodli se “fifty fifty”. Thajec to přijal, protože sám by bez Rakušana netušil, jak se dostat do Evropy. A Rakušan na druhé straně nerozuměl složení nápoje.
Povězte mi, který Asiat odmítne Vaši pomoc uvést jeho produkt do Evropy?
Tomu, jak může cestování změnit lidský osud, jsem věnoval celé jedno loňské vydání FC (tištěné je vyprodané, ale číst lze ještě elektronicky zde).
Když si Mateschitze, vyhřívajícího se v rákosovém křesle pod melanéským sluncem, zkusíte dobírat, kde by asi dnes byl,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům