Na světě je jedna spravedlnost. Všem odkapává život úplně stejně. Po stejně dlouhých sekundách. Jsou Evropané, kteří se svými výhodami za celý život nijak nenaloží. Ohlížejí se zpět a naříkají, kolik času už promarnili a jak je pozdě… Mateschitz se za těch třicet let změnil v tom, že ho vůbec nezajímá, kolik času mu ještě v životě zbývá nebo kolik času už v životě promarnil. Jediný čas, který ho zajímá, je teď. Ten se snaží naplnit co nejlépe je schopen. To, jak zbohatl, popisuji ve dvanáctistránkové reportáži z Fidži v rychle vyprodávaném vydání tištěného magazínu FC (více zde), takže tím tady nebudu zdržovat – ti, kdo chtěli, už časopis mají nebo k nim míří. Ale teď vysvětlím, jakou podobu vůbec mohou mít splněné sny.
Didi si koupil ponorku. Jasně, ne každý z nás si může koupit ponorku. Ale to nevadí, nakonec ne každý z nás má ponorku jako sen. Dovolte otázky: Pamatujete si vůbec, co jste si jako malí přáli Vy? A co si přejete dnes? Máte mezi svými přáními i něco, co nestojí ani korunu a přesto to odkládáte? Přemýšleli jste proč a co tím získáváte?
Mateschitz si jako třetí na světě koupil Super Falcona. Šestimetrovou ponorku, která je unikátní v tom, že ji pohání neslyšný elektromotor a nemá žádné reflektory. V oceánu tedy neplaší, stává se jakoby “jednou z ryb”. “Blahopřeji, jste první, kdo mohl v hlubokých vodách plout déle než kilometr vedle keporkaků, aniž by o tom věděli,” směje se Graham Hawkes, výrobce ponorky, který u Laucaly Mateschitze nejen provezl, ale i zaučil v řízení. Můžete si představit chlapskou fascinaci, když má nad hlavou sto metrů vodního sloupu a dvě stě kilometrů od nejbližší pevniny, tedy i od nejbližší pomoci, sleduje velkého bílého žraloka. V kopuli, které jsou na ponorce dvě (pro pilota a pasažéra), je třistašedesátistupňový rozhled kolem dokola a dostatek prostoru na vlastní filmování nebo podmořská selfíčka.
Na záznamu je slyšet, jak do intercomů smáli jako malé děti. Mateschitz, který má pilotní licenci, si zkoušel velmi citlivý ovládací joystick. Odtáhl-li ho od sebe, ponorka se okamžitě sklonila střemhlav do hlubin. Přitáhl-li ho k sobě, zaklonila se k prudkému stoupání. Zalomil-li ho do strany, točili se s Hawkesem na boku. “Princip ovládání je stejný jako u letadla, jen s malými odchylkami,” volal Hawkes, který prodal Super Falcona už investorovi do technologických start-upů Tomu Perkinsonovi a tureckému jachtaři. Také Mateschitze přesvědčil, že se Super Falconem může prozkoumávat korálové útesy a podmořský život jako s žádným jiným nástrojem.
Ostatně máte-li 7 minut času, stojí za to se podívat na ten požitek:
Na zbohatnutí je krásné ještě jedno. Začnete...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům