Mám jiný názor, jsem špatný? aneb Proč si odlišných lidí vážit a jak z nich čerpat

 Existují totiž človíčkové, jejichž názor má oficiálně větší důležitost. Jsou to především soudci. Soudce je opět jen jeden človíček. Ale svým názorem může potrestat či dokonce zničit druhého – pro jeho jiný názor, který vede k jiným činům. Jak tohle máme přijmout a pochopit?

Aby se lidská společnost rozvíjela, je nutné, aby se jednotliví človíčkové věnovali činnostem, které je baví a v nichž jsou přínosní. Pak se ale nemohou věnovat provozním záležitostem a nechají se zastupovat, tedy například v politice nebo soudnictví. Proč se vlastně necháváme zastupovat někým, kdo má jen svůj názor, který s tím naším nemá nic společného?

Možná by někomu připadala spravedlivější ta verze, kdyby se celý národ třeba v pondělí večer místo seriálu sešel u televize a hlasovacího zařízení a společně rozhodoval o věcech, které se týkají všech, soudil třeba i všechny soudní případy. Udělali byste si na to čas? Prostudovali byste si všechny materie tak, abyste rozhodli v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím? A pokud ano, opravdu si myslíte, že by společný výsledek byl spravedlivější? Já se obávám, že jak to při všech volbách nebo referendech bývá, výsledek není rozumnější, výsledek je pouze většinový. Většinu nikdy netvoří nadprůměr – už z logiky věci. Poražených je i v každém sportu méně než vítězů. Nadprůměrného společného rozhodnutí by v každé zemi dosáhli jedině tehdy, kdyby nenechali hlasovat podprůměrné či průměrné. Ale to by samozřejmě byl nesmysl, protože země je přece i jejich.

Tím se dostáváme k pojmům, které bychom nikdy neměli zapomínat, pokud jde o jiný názor. Jsou to pojmy jako solidarita, tolerance a empatie. Zkrátka vcítění do druhého.

To, že má někdo jiný názor, neznamená, že má LEPŠÍ názor nebo VĚTŠÍ pravdu. Pokud jde o rodiče, učitele, přátele, partnery nebo kolegy, kteří nás nezastupují (jako politici či jiní úředníci), uvědomme si, že o nás nerozhodují. A pokud si chceme s jejich odlišným názorem lámat hlavu a kousat prášky na uklidnění, mějme na paměti, že ho mohou zítra zase změnit. Protože v mezidobí mohou být tito naši kritici obohaceni o nové zkušenosti, prožitky...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům