1. Mějme svůj život
Nejrychlejší cesta, jak ztratit svou hodnotu, je začít žít podle druhých. Řídit se jimi. Odevzdat se jim. Přestat být sví.
Zní to romanticky, ale fakta jsou nelítostná. Lidé, kteří se obětují jedinému zaměstnavateli, mají za svou exkluzivitu nižší hodinovou mzdu. Není to paradox. Je to logika. Protože – jsou ZÁVISLÍ.
Naznačujeme-li v jakémkoli vztahu, že jsme na druhém zcela závislí, vypínáme svou přidanou hodnotu. Přidaná hodnota je to, pro co sami vstupujeme a pro co někoho přijímáme do vztahu. Zkrátka a dobře: že ve dvou jsme víc než jeden. Abychom byli pro někoho přidanou hodnotou, musíme mu logicky přidat něco, co bez nás nemá. Tedy nekopírovat ho, nepřekrývat jeho schopnosti a vlastnosti, nýbrž přinášet do vztahu něco vlastního. Protože to má pro druhého hodnotu.
Máme-li každý svůj život, jsme ve vztahu mnohem odolnější. Jednak jsme méně závislí na druhém a jednak lépe prospívá i celý vztah. Vysvětlím to přirovnáním. Máme-li jen jednu nohu a zakopneme, jsme daleko méně stabilní, než když máme nohy dvě a jedna z nich zakopne. Kdykoli máme vlastní (odlišné) zážitky, může se stát, že jeden partner se domů vrátí po špatném dni, ale ten druhý ho dobrým dnem může vyvážit. Každý totiž přinese do společného života něco svého. Jiné zkušenosti, pocity, nálady. Kdo chce, aby mu partner obětoval celou svou polovinu, tedy i svou seberealizaci, je sám proti sobě a dříve nebo později na tento nátlak doplatí. Začne totiž nabývat pocitu, že ten druhý je zbytečný. Že mu nic nepřináší. Jen bere.
Mít i ve vztahu do jisté míry svůj život a soukromí znamená zachovat si možnost být sám sebou a podpořit druhého i tehdy, když se jeho polovina společného života hroutí. Ne nadarmo se říká, že nejlepší partneři jsou ti, kteří druhému dopřejí svobodu.
2. Nebuďme na druhém závislí
To slovo jsem už použil. Aby bylo zvlášť jasné, obměním ho.
Snad nikdo ve vztahu nestojí o outsidera. O někoho, kdo nezná/nemá svou cenu, kdo je koule na noze, která jen stahuje ke dnu. Proto je životně důležité, aby do vztahů vstupovali jen lidé vyzrálí, kteří si uvědomují svou cenu a nehodlají z ní výrazně slevovat.
Dáváme-li druhému dopředu najevo, že bez něj nebudeme schopni žít (ačkoli s ním ještě ani nežijeme), působíme na něj jako slaboši. A slaboši nemají sílu. Kdo nemá sílu, není schopen budovat vztah.
Vztah nepadá z nebe. Je jako semínko, které oboustrannou péčí vzklíčí a od té doby je nutné na něm OBOUSTRANNĚ PRACOVAT. Poslední dvě slova jsou zásadní. Uvědomme si, že oba partneři jsou od...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům