2) Uberme ze stresů, hlavně doma

Kdybychom se zeptali naopak dětí, co by si přály od svých rodičů, většina z nich by vyslovila paradox: Aby rodiče sami byli šťastnější. To znamená odpočinutější a ne tak vystresovaní.

Je to logické. Jsou-li podráždění rodiče, jak se mají cítit děti?

(Jak lépe pracovat se svou energií v práci i při odpočinku, popisuji v tištěném magazínu FC).

3) Věřme ve své děti

Pozor, aby nedošlo k mýlce. Nepíšu: Věřme svým dětem. Ale věřme V NĚ!

Protože největší kompliment, jaký můžeme složit dítěti, je věřit v jeho vlastní schopnosti. A současně mu dát najevo, že nám na něm záleží.

Kdykoli vidíme, že se dítě bije za úspěch, neváhejme mu vyjádřit, jak ho obdivujeme. Bez ohledu na výsledek. A kdykoli uvidíme, že pochybilo nebo neuspělo, buďme mu nablízku připraveni s pomocí a radou. Opakuji – připraveni, ne vnucující pomoc nebo radu. A teď to nejpodstatnější: Ať se dítěti daří, nebo ne, POŘÁD buďme pozitivní.

Ten obyčejný a jednoduchý akt víry v druhého dokáže v dětské hlavě vyvolat neskutečný rozdíl. Vlévá dítěti sebedůvěru a přesvědčení, že přece jen může zvládnout i velké věci. Když učitelé dávají dětem najevo, že jsou “dostatečně dobré”, v učení se výrazně zlepšují.

Víra v děti je nejsilnější tahoun. Ostatně známe to sami. Protože když ten, koho my respektujeme, věří našim schopnostem, umožňuje nám zkoušet být tím nejlepším, jakým jen dokážeme být. Dejme, prosím, svým dětem tuhle příležitost. Neodrazujme je od toho, aby zkusily dokázat víc, než si sami umíme představit.

4) Chvalme děti za úsilí, ne za talent

Porovnejte, prosím, tyto věty:

“Neboj, to se Ti NĚJAK povede. Vždyť jsi šikovnej.” a

“Dej do toho VŠECHNO, co můžeš, a povede se Ti to.”

Nikdy děti nezbavujme odpovědnosti za výsledek. Nikdy jim nedávejme najevo, že to za ně...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům