Nickovi se stalo to, že se chtěl na prkně nějak zdokumentovat. Když už byl v tak vzdálené exotice. “Štvalo mě, že nemám žádné vlastní fotky a videa. Potřeboval jsem k tomu nejen fotoaparát nebo kameru, ale především další osobu. A to ještě s tím přístrojem musela umět zacházet…” Nick koumal, až to vyřešil svépomocí. Gumičkami si upnul na předloktí svou kameru, zabalenou v igelitu, a přes obal vznikl třeba tento záběr. Nic moc, že?
Když s podivně obloženou paží Nick vylézal z oceánu, otázal se ho jiný surfař, co to má. Nick se začal čertit, jak jinak má pořídit svůj záběr. Nebo jak vlastně by mohl zabrat jeho, když jsou oba na prkně. Surfař přikyvoval: “Jó, tohle bych taky potřeboval. Dobrý nápad.” Nickovi se rozsvítilo v hlavě. Byla to příležitost, kterou si nechtěl nechat ujít. A obratem spěchal domů…
3. klíčový krok: Výroba
Zavřel se v pokoji. Skoro nevycházel. Dokonce si nasadil na záda ruksak s plastovými lahvemi Gatorade a sál iontový nápoj, aniž by musel běhat do kuchyně. “Když se do něčeho pustím, umím se na to soustředit. A hodně piju. Makal jsem na tom až 20 hodin denně 7 dní v týdnu. V hlavě s jedinou myšlenkou: jak pomoci surfařům, aby si mohli pořizovat záběry svoje nebo svých přátel přímo na prkně.” Úplně odepsal soukromý život. V první řadě vytvořil prototyp voděodolného obalu s uchycením na zápěstí. To je on:
Ale co dovnitř? Kamerka musela být menší a hlavně lehčí než běžná. Na to Nick neměl technické znalosti ani zkušenosti. Ale věděl, že v jedné zemi lidé obojí mají. Že dokážou vyrobit doslova cokoli. A tak napsal do Číny. Tamnímu výrobci zaslal mailem přesný nákres a parametry...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům