5. klíčový krok: Postupný prodej
Měl peníze a mohl objednat první velkou zásilku z Číny. Neměl ale žádný marketing ani reklamu. Trpělivě obcházel surfařské, lyžařské, cyklistické a motorkářské obchody a sám předváděl, demonstroval, vysvětloval. “Šlo to pomalu. Obchodníci si brali jen pár kusů na zkoušku. Ale zpětně nelituji. Můj produkt byl od začátku postaven na tom, že lidé se stejným životním stylem sdílejí své zážitky a zkušenosti. A tak jsem to dělal i já. Obchod po obchodu.” Objížděl i veletrhy. A za první rok utržil 150 000 dolarů. “Dokážu prodat cokoli, čemu naprosto věřím, ale jsem mizerný prodejce, když mám prodat něco, čemu nevěřím,” vzpomíná na rozdíl v prodeji mušlí a kamer.
Mimochodem, Jill se stala jeho ženou nejen proto, že mu svým půvabem pomohli při prodávání pochybných pásků, ale že byla ochotna s ním jezdit po širém okolí s tímto stařičkým Volkswagenem z roku 1971. Obětovala hygienu i pořádnou postel, spali v mikrobuse, aby ušetřili za hostel, a to jim ho ještě později ukradli. Nick šetřil, jak mohl. Když už si první reklamu mohl dovolit, nenajímal si modely, ale pózoval sám. Tady je malá vzpomínka:
Po třech letech si Nick najal prvního zaměstnance. Byl jím bývalý spolužák z univerzity Neil Dana. Po čtyřech letech jich měl osm, Jill byla mezi nimi. Protože jí věřil. Dnes má 500 zaměstnanců a přes 1 miliardu dolarů na ročních tržbách. K tomu 2 dodatky: 1) tržby stále rostou (v roce 2011 činily 234 milionů dolarů, v roce 2012 již 526 milionů a v roce 2013 již 986 milionů), 2) roste i hodnota Nickova jmění, nyní je jeho obchodní podíl ve značce GoPro oceněn na 1,2 miliardy dolarů. “Mám-li to zhodnotit, byl to úspěch přes noc, který trval...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům