Pokud se ženě nelíbí mužův šatník, neměla by mu to otevřeně říkat. Opět to totiž neříká muži, ale jeho egu, které se okamžitě vzpříčí. Nesrovnatelně efektivnější je nemluvit, ale rovnou jednat. Jestliže spolu pár žije, může se žena pomalu zbavovat jeho starých oděvů a vyměňovat je za nové. Jestliže spolu pár nežije, měla by se žena snažit účastnit mužova nakupování, jakmile se neprozřetelně prořekne, že “asi potřebuje” novou košili nebo boty.
Ano, je to akrobatická chůze na tenkém ledě. Tím ledem je pánské ego a muži jsou velmi citliví na jeho narušení. Nicméně ženy mají přirozené vlohy být v tomto dobré političky až diplomatky. Vědí, že stačí vychválit partnera ve vybraném kusu a muž hned “sám” přijde na to, co si chce koupit.
Žena rodí a vychovává děti. I kdyby v životě nedělala nic jiného, jen tím je lidstvu užitečná. Muž, pokud se dětem nevěnuje, to má mnohem těžší. Aby si nepřipadal jen jako inseminátor, opravdu důležitý jen pár minut v životě, potřebuje se nějak realizovat.
Být budižkničemu, to je pro muže ten nejhorší pocit. Jak už jsem říkal, pravda muže bolí nejvíc. Proto je mezi muži tolik workoholiků, proto jsou schopni trávit moře času pro ženy nepochopitelnými aktivitami, v nichž jde o vítězství, proto se mohou zhroutit, jestliže se naplno oddají konkrétnímu projektu a šéf jim nakonec řekne, že je k ničemu. Bagatelizovat práci v té chvíli znamená bagatelizovat cíl muže.
Mnohem hojivější pro tuto otevřenou zlomeninu srdce jsou věty ve smyslu “Příště šéf už Tvoji práci ocení” nebo “Vím, že je to nespravedlivé. Možná měl Tvůj šéf jenom špatný den a pro blbou náladu neviděl, jak skvělý projekt jsi připravil” nebo “Nevzdávej to, příště to dopadne lépe. Já vím, že jsi šikovný a silný, věřím Ti, že to zvládneš.”
Cítíte to? Jako by ženy mluvily k dětem. Muži jimi často jsou. Ostatně kdo jiný než ženy by si s dětmi, pardon s muži, dokázal v nejtěžších chvílích poradit?
Právě pro tyhle chvíle muži...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům