2. krok: Srovnejme si hodnoty a zamysleme se nad změnou
Zapamatujme si: Jsme tím, co opakovaně děláme. (Aristoteles)
Často, i když jsme nad tom zle, vzdorujeme změně. Změny jsou totiž mezi lidmi nepopulární. Musíme totiž na sebe převzít riziko možné chyby. I když jsme nespokojeni ve vztahu, práci, životě vůbec, ptáme se: Co když změnou uděláme chybu? I na to nejhorší si totiž dokážeme zvyknout. Odejít z i z toho nejhoršího znamená vystoupit z komfortní zóny, a to je risk. Postavit se stereotypům a zvykům vyžaduje úsilí, a to je nepohodlné. Teprve průběh života nás samotné donutí ke změně. Krizí, pádem. Život to pokaždé dělá proto, abychom si konečně nutnost změny uvědomili. Krize je vždy poslední zastávkou před změnou. Paradoxní je, že v okamžiku příchodu krize nám tělo dá obrovské kvantum síly. Tou ale mrháme na útěky, pomsty, kopání kolem sebe. Představme si, že bychom tutéž věnovanou energii využili pozitivně – k odražení nahoru a vybudování něčeho nového.
Můžeme ztratit cokoli, ale jedny pilíře nám vždycky zůstanou. Naše skutečné hodnoty. Určují směr, kam a kudy se vydat, volíme si podle nich své cíle. Určují, v co opravdu věříme a jak se chováme. Když máme jasno ve svých hodnotách, snadněji se rozhodujeme a sbíráme ze země.
Životní krize je úžasná příležitost k připomenutí si svých hodnot. Láska, zdraví, rodina, pocit skutečného štěstí. Kdo má veškeré hodnoty naopak v majetku, žije na tenkém ledě – o majetek můžeme lusknutím prstu přijít. Pak zjistí, že v životě opravdu stačí hodně málo k tomu, abychom byli šťastni. Návod je v našem nitru, v hodnotách, které se neokoukají, nezestárnou, nevyjdou z módy, neohrozí je intervence národní banky nebo válka. Jedině hodnoty nás mohou udělat šťastnými do konce života. Tyto hodnoty bychom si měli hýčkat a pečovat o ně, i když se nám začne dařit a budeme mít sklon na ně pro samé peníze zapomenout. Protože hodnoty si nikde nekoupíme. Sounáležitost s hodnotami, tedy vnitřní spokojenost, nás nikdy nevystaví pocitu nedostatku.
Tohle zastavení nám umožní přehodnotit a změnit stereotyp. Uvědomme si, že není čas se litovat, stát na místě či dokonce hledat nějaké viníky. To nás nikam neposune. Jestli něco máme hledat, tak sílu v sobě. Začít být na sebe přísnější než kdy jindy a přes všechny úzkostné stavy a zlomená srdce tvořit novou vizi. Vize je to, co nás vyvede ze zakletého kruhu.
3. krok: Stanovme si jasné cíle a objevme svou vizi
Zapamatujme si: Cíle jsou sny, kterým dáme lhůtu.
Nová životní vize je výtah ze stanice Smutek do stanice Radost. Pomáhá začít znovu budovat, vzchopit se, pozitivně zapomenout. Jak ji ale vytvořit, když jsme začali ztrácet víru, sílu a vůli?...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům