Seděl jsem s Danielem Křetínským, devátým nejbohatším Čechem (asi 12 miliard Kč majetku), a vyjasňovali jsme si personální změnu, kterou provedl na důležitém postě své firmy. Byla nemilosrdná – jako byznys sám. “Udělal bych to, i kdyby šlo o mého bratra,” řekl Dan.
Zaujalo mě to. Zvládli by lidé byznys s kamarády či dokonce blízkými příbuznými? Jak se poroučí těm, s nimiž chodíme večer na pivo? A opravdu platí Křetínského věta “City do byznysu nepatří”?
Kamarádství. Krásná věc. Kamarádům můžeme důvěřovat, podnikat s nimi nebo doporučit je na volné místo ve firmě, kde jsme sami zaměstnáni, je přirozená volba. Jenže zapomínáme na jedno. Věčně na stejné úrovni nemusíme zůstat. Možná bude nutné šéfovat kamarádům? Pak ovšem musíme počítat s tím, že se možná stanou BÝVALÝMI kamarády.
1. modelový příklad: Pracujete s kamarádem ze školy a skvěle fungujete jako tandem i mimo práci. Zlaté časy. Jenže najednou jeho povýší a Vás ne. Začne Vám velet, denně rozdávat úkoly. Co teď s kamarádstvím, když se nade mě vyvyšuje? Mám ho vůbec poslouchat?
Důvodů, proč skřípají vztahy mezi nadřízeným a podřízeným, je mnoho. V první řadě chybí vzájemný respekt, vyjasněné kompetence a komunikace srozumitelná pro obě strany. U kamarádství zvlášť je jeden kámen úrazu: Nadřízený musí umět správně delegovat (předávat) práci. Jeho podřízení potřebují mít jasno v tom, CO a PROČ dělají. Vztah funguje tehdy, pokud manažer za svými lidmi stojí a podporuje. Oni na oplátku nenechají šéfa ve štychu. Tak jako v manželství je odpovědnost oboustranná. Co tedy dělat v podnikání nebo zaměstnání, když má námi zadané úkoly plnit kamarád?
1. nutnost: Kamarád, nebo podřízený? Musíte si vybrat
2. modelový příklad: Dva dlouholetí přátelé nastoupili...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům