4. nutnost: Komunikujte!
Je to v každém vztahu. I na manželské nebo přátelské úrovni. Ve firmě může mezi šéfem a podřízenými vzniknout napětí a zlá krev. Jedna věc je JAK to řešit. Nejenže možností je víc, ale záleží i na tom, co umožňují zvyky, procesy a kultura v dané firmě. Druhá věc je KDO to má řešit. Někde problémy řeší HR oddělení, jinde funguje firemní ombudsman, externí konzultant nebo supervizor. Nejpodstatnější je však třetí věc: KDY se to začne řešit. Platí, že čím dříve se začne, tím lépe. Jestliže už se na toho druhého nemohu ani podívat, jak mi leze na nervy, je většinou pozdě.
Často stačí pohovor mezi 3 osobami. Účastní se problémový šéf, problémový podřízený a nejlépe jejich společný nadřízený. Ten, pokud je kompetentní, má při rozhovoru důležitou roli tzv. facilitátora, tedy odborníka na moderování diskuze. Je to zčásti “smírčí soudce”, “advokát” i svědek. Usnadňuje vzájemnou dohodu v zájmu firmy.
Komunikace obvykle objasní, jak banální záseky v hlavě vznikly. Ten příkop se rodí vlastně každým pokynem. Je tak snadné si říct – na straně zaměstnance: “Vůbec nechápu, co po mně šéf chce.” Nebo na straně nadřízeného: “Oni mi to určitě dělají schválně. Desetkrát jim opakuji, co po nich chci, a pojedenácté to zase udělali blbě.“ Oba jsou přesvědčeni, že mají pravdu. Jak je to možné? Nu, protože každý člověk chápe JINAK. Tudíž potřebuje JINÉ zadání, JINÉ formulace, JINOU míru kontroly a JINOU míru samostatnosti při plnění úkolů. Většinou nesoulad, na který si oboustranně stěžujeme, nepramení ze zlé vůle, ale z přirozené rozdílnosti. Jedni lidé potřebují podrobné zadání, možnost se šéfem neustále konzultovat to, zda práci odvádějí dobře, jsou nejistí, když je šéf nechá jít svou cestou. Druzí se naopak cítí nejlépe, když dostanou jen rámcové zadání a mohou v klidu pracovat na výsledku do plánovaného termínu.
Co s tím?
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům