Překvapují Vás v restauracích podměrečné porce z oschlých surovin? Kuchaři, kteří nevaří, jen ohřívají v mikrovlnce mražený polotovar s lacinou náhražkou? Jak je možné, že pořád existují, když lidé tolik mluví o zdravé stravě a o tom, že jim šizení vadí?
Odpověď je prostá: Protože hosté platí i za jídlo, se kterým nejsou spokojeni. Dokonce i obsluze, která se plíží jako šnek a odsekává, dávají spropitné. Vítejte v kapitalismu po česku!
Sněz, co sis objednal, zaplať plnou cenu a ještě tuzéra – tři práva hostů si většina návštěvníků v restauraci vykládá jako povinnost. Bojí se hlesnout, když není spokojena. Třese se trémou, když má zpochybnit zapáchající umělé jídlo, špinavé ubrusy, reklamovat nepříjemnou obsluhu. Ne, nenadávejme restauratérům, že takto přistupují k byznysu. Nadávejme sobě, protože MY ty špatné mezi nimi živíme.
Je dost alarmujících signálů, které nás varují, abychom nesedali ke stolu. Když přesto naivně zasedneme a za chvíli koukáme na parodii jídla, které neodpovídá účtované hodnotě a už vůbec ne naší představě, opravdu musíme mlčky likvidovat své zdraví a ještě za to platit? Požádal jsem o komentář Tomáše Vobořila, majitele pražské restaurace Podolka.
První bacha: Příliš objemný jídelní lístek
Sklouznout na šikmou plochu špatného restauratéra je snadné. Vlastně to ani nebývá úmyslné. Na začátku je jen bláhová touha uspokojit každého. Tudíž být připraven vařit cokoli pro kohokoli. Aby se žádný nový host probůh neurazil, je v menu úplně všechno: veškeré druhy masa, ryb, příloh. Nejenže restaurace nemá žádnou tvář, to vem čert, především ale “pokud menu obsahuje nesmyslné množství položek,” říká Tomáš Vobořil, “je takřka jisté, že použité suroviny nejsou kvalitní a čerstvé.” Proč?
Má-li být kuchař schopen uvařit vyšší desítky jídel, musí mít na skladě adekvátní...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům