Druhé bacha: Když přijde špatné jídlo
Je opravdu hezké, že podle nových předpisů restaurace informují o alergenech. Ještě přínosnější by ale bylo, kdyby v jídelních lístcích musely uvádět, zda jde o polévku z prášku, maso ve slevě nebo polotovar ohřátý v mikrovlnce. Bez těchto dodatků si host naivně myslí, že pokaždé dostává unikátní dílo kuchaře, domácí kuchyni. Kdepak, mnohde místo kuchařů stačí pan Ohřívač a pan Dekoratér.
Podezřelý zápach, vzhled i chuť. Co většina pochybujících Čechů udělá? Bojí se použít jakékoli argumenty. Raději zaplatí a ještě dá obsluze spropitné. Představte si pacienta, kterému by místo slepého střeva uřízli nohu a on ještě děkoval operatérovi s dotazem, kolik je dlužen…
“Problémem Čechů není to, že by si neuměli stěžovat, ale to, že neumějí svou reklamaci obhájit. Vědí, jak má chutnat svíčková, řízek nebo guláš, ale u netradičních pokrmů si nejsou jisti, a i když podle nich něco není v pořádku, raději mlčí a zaplatí. Spropitné platí tři čtvrtiny Čechů, i když jsou s jídlem nespokojeni,” diví se Vobořil.
Přitom každý pozná jídlo přesolené, nedovařené nebo maso přepečené. “Něco takového host nemusí po reklamaci vůbec platit, natož dávat tuzér.” Kuchař, jako zaměstnanec každé firmy, by si měl svou práci obhájit. Jestliže prokáže, že nechyboval, zatímco host trvá na tom, že pokrm měl vypadat nebo chutnat jinak, bere se to jako chyba hosta a ten by měl útratu zaplatit. Opakuji: by měl. Rozhodujícím činitelem je totiž sám restauratér. Jemu by mělo jít primárně o spokojeného hosta, na jednu konkrétní tržbu. Protože jeden host může znamenat mnoho tržeb do budoucna, jestliže ovšem bude mít důvod se vrátit.
Jasně, i kuchaři jsou lidé. A lidé chybují. Nikdy by však něčí chyba neměla dopadat na něčí úkor. Platí to i o gramáži. Jídlo musí vážit tolik, kolik je uvedeno v nabídkovém lístku. U masa je povolena odchylka 20 procent. Je-li...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům