Provoz u Svadbíků vypadal takto: “Manžel chodil do zaměstnání. Takže jsem dopoledne pracovala doma s dítětem na klíně. Když po obědě spalo, honem jsem se vrhla na balení objednávek. Když se syn probudil, přidal se. Praskal si bublinky na fólii nebo lepil na nábytek izolepu a já balila co nejrychleji zásilky, abych je stihla předat manželovi, který hned po návratu z práce vozil balíky na nejbližší poštu. Večer ode mě převzal děti, nakrmil je, vykoupal a uložil, zatímco já jsem odpovídala zákazníkům, dodavatelům a vkládala na e-shop novinky. Tak vypadal každý den i víkendy, pracovala jsem i do brzkých ranních hodin. Často jsem byla fyzicky vyčerpaná. Ale když děláte něco, co Vás baví, není to ani tak práce a dokážete pracovat navíc. Klidně od noci do rána. Protože každý úspěch Vám dodá sílu.”
Samozřejmě se tu a tam ozval někdo z okolí, aby zkritizoval hektický rodinný styl, zpochybnil výdrž takového manželství do budoucna a také zajisté nežádoucí vliv na děti. Jenže opak byl pravdou. Rodina se naopak semkla. A děti? “Paradoxně jsou díky tomu úžasně samostatné, umějí spolupracovat a rozumně se na všem domluvit. Naučily se brzy samy si zavazovat tkaničky, uklízet po sobě, chystat si svačiny. Údajná nevýhoda se ukázala být spíše výhodou a zajímavým modelem výchovy. Nicméně ještě dnes bojuji s pocity, zda se opravdu dostatečně věnuji dětem i rodině. Proto se snažím pracovat převážně z domu a firmu vedu pomocí telefonátů, e-mailů nebo online systému na dálku. Zaměstnanci jsou na tento způsob řízení zvyklí. Nakonec, vybírám si lidi schopné pracovat samostatně, na které se mohu spolehnout. A je to skvělý základ pro vytoužené podnikání z pláže. Už teď jsem zažila ochutnávku, když jsme v zimě byli s rodinou na Bali a firmu jsem řídila...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům