O síle přátelství aneb Ve 20 letech nejmladším restauratérem v Česku

Praha je fajn. Ale ještě fajnovější jsou menší města. Člověk narazí na mnohem více inspirativní lidi. Protože jejich úspěch se rodí často v místech a okolnostech, kdy se nečeká. Tímto článkem chci vyjádřit velkou úctu k mládí, protože vyrůstat v této době není sranda. A vzít odpovědnost za sebe i druhé už vůbec ne.

Pardubická hlavní tepna se jmenuje třída Míru. Město se ji v loňském roce rozhodlo zrekonstruovat. Obchodníci brali nohy na ramena. Radní tedy poskytli podnikatelům 60procentní úlevu na nájemném. “Musíme zavřít, zákazníci přes výkopy nechodí,” bědovali ti, kdo neviděli cestu vpřed.

Zdálo se, že třída umírá. Ale byl jeden člověk, který držel pozitivní prapor. Nějaký dvacetiletý kluk hlásal: “Tohle místo má to nejlepší před sebou. Až se třída otevře, budou tudy zase proudit davy. Lidé budou zvědaví, co je nového, jak vypadá opravená ulice, budou nahlížet do obchodů, odpočívat v restauracích.” Bylo to neskutečně kontrastní. Zatímco jiní ze staveniště utíkali, on v jednom z nebytových prostorů ladil novou italskou restauraci. “Sehnal jsem místo s vchodem zezadu od parkoviště. Lidé si cestu najdou. Začátky možná bývají krušné, ale já věřím, že se to zlepší.”

Myslíte, že ten kluk musel mít pohádkové dětství? Štědré zázemí? Šťastnou rodinku? Prostě si žil dolce vita? Tak to se mýlíte.

Šimon Havlík hrál hokej. Patnáct let. “Byl jsem na stadionu pět hodin denně a nikam to nevedlo. Máma žila s jedním Italem. Oba byli kuchaři. Vařili ve dvou restauracích a obě zanikly. První vinou jednání majitele, druhá vinou špatného místa. Neměli na nájem, museli do levnějšího bytu a do toho se rozhádali a rozešli. Já se dostal na vysokou školu do Opavy, ale nenašel jsem žádnou brigádu, díky které bych mámě vypomohl, tak jsem se vrátil do Pardubic. Peníze byly prvořadé. Trápilo mě totiž, jak je na tom máma hrozně. Celé večery brečela, prostě se nám celkově moc nedařilo.”

Jednou vyšel na rozkopanou třídu Míru. “Známý tam měl obchod. Akorát to také balil…” Šimona naučil sport jednomu. Ať jsou porážky sebevíc hořké, pořád je nutné jít dál. Základním předpokladem úspěchu ve sportu i jakékoli...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům