1. Někteří lidé nejsou špatní, ale také nejsou správní pro to, abychom s nimi trávili čas právě teď
Příbuzenské zlo má málokdy sevřenou pěst a jasné obrysy. Často je skryto za “starost” a “dobrý úmysl”. V zásadě není důležité, jak se manipulace projevuje, ale k čemu vede. Proto se učme zavírat oči i uši a sledujme druhé pouze srdcem. Hodnoťme jejich činy, ne prostředky, které volí.
Možná zjistíme, že nás s vřelým úsměvem a v bílých rukavičkách nutí ke kompromisům v sobě samých, k odkládání svého štěstí. Obvykle se cítíme dušeni a jako bychom potřebovali poodstoupit, vytrhnout se na chvíli, alespoň nadechnout. Není to jen pocit, je to fakt. U takových lidí totiž potřebujeme větší prostor k životu.
To, jak se v životě cítíme, je klíč k našemu štěstí. A nejde jen o naše pocity. Pocity vytvářejí myšlenky, myšlenky vedou k činům a činy k výsledkům. S negativními pocity tedy nebudeme mít v životě pozitivní výsledky.
Proto si chraňme to, jak se cítíme. A když na nás i nejbližší prskají jed, poodstupme. Travme s nimi méně času, mějme je rádi dál, ale zpovzdálí, nebo se prostě na čas odpojme. Protože všichni máme právo vytvořit si vlastní život, tedy i zdravý prostor pro sebe.
2. Pozor na schovávání se za pasivní agresi
Nejprve pojem. Pasivní agrese je takzvaná neverbální agrese. Negativní chování takového člověka, které nám bere energii, nemusí mít vůbec žádná slova, jen třeba výsměšná gesta. Ti lidé se otevřeně nevyjádří, co jim na nás vadí nebo co je zneklidňuje, místo toho nás popichují – až do té doby, než jejich náznakům začneme věnovat pozornost a rozčilovat se. A pak se nám ještě vysmějí, proč jako jsme negativní, vždyť oni “nic neřekli”.
Intuice, schopnost tušit zlo v druhých, i když otevřeně a jasně nekomunikují, je dovednost, kterou máme od přírody všichni. Vycítíme to, jen to neumíme pojmenovat. Jak se zachovat? Povím Vám něco zajímavého.
Drtivá většina zdravých lidí nemá žádný důvod k jakékoli formě agresivity, pokud se cítí bezpečně a ve své kůži. Necítí potřebu schovávat svá slova nebo činy, jestliže ví, že tato slova nebo činy nebude nikdo soudit. Pasivní agresoři jsou v zásadě nešťastní lidé, kteří nehrají otevřenou hru, protože se obávají kritiky za to, co si myslí. Často pomůže šokující přístup: Dát jim (ano, těm zlým lidem) najevo, že my je bereme takovými, jací jsou, tudíž nám nejsou ničím povinováni, nemusejí nám dávat nápady, komentáře a posunky k našemu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům