“Když nemůžeš, přidej.” Emil Zátopek
Paříž. Je brzy ráno a na hladinu Seiny zdvořile klepou jemné kapky deště. Vybíhám před hotel, přes řeku až k Notre Dame, parkem zpátky na nábřeží a podél Louvru do Tuilerijských zahrad.
“Běháte, i když prší?” zdraví mě muž v obleku, který venčí krásného bretaňského ohaře.
“Ne. Běhám právě proto, že prší,” usmívám se.
“Il est mal à l’aise,” dodávám, protože opravdu miluji nepohodlné činnosti.
Ještě v pravěku, kdy jsem pracoval v televizi, jsem dva roky vstával do Snídaně s Novou ve 3:43. Nemusel jsem. Byla to práce navíc. Ale já ji chtěl právě proto, že nerad vstávám brzy. Zajímalo mě, jestli to zvládnu a vydržím v kombinaci s denním zpravodajstvím (9–20 h).
Jistěže jsem to vydržel. Člověk vydrží mnohem víc, než si myslí. Jen by někdy potřeboval klapky na oči a uši. Nevnímat okolí a prostě jen dát do toho všechno. Jako v tomto 5minutovém videu:
Denně nám proletí hlavou asi 60 000 myšlenek. Jaké, můžeme ovlivnit. Zařídit, aby většina říkala, CO mám udělat, potažmo JAK to mám udělat. Tyto myšlenky jsou pozitivní, konstruktivní – staví, ne boří.
Bývá jich automaticky více, protože myšlenka...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům