4. Nestíháme
Kdykoli je tác, který neseme, plný, tak je těžký. V životě se to děje tehdy, když uvízneme v chaosu každodenních úkolů a závazků. Všechny jsme si odvážně nabrali, ale s lítostí zjišťujeme, že nejde stihnout všechno, že nejsme “holka pro každého”, která by se uměla zavděčit všem, a že neumíme být na všech místech najednou. Ano, to je zklamání, ale i to má svou dobrou stránku: alespoň nám docvakne, že nemůžeme mít všechno pod kontrolou v každý okamžik a musíme se učit prioritám.
I v chaosu je svým způsobem krása. Je to nespoutaná bouře, náš život. V té nezvladatelné bouři si alespoň uvědomujeme, že máme spoustu lidí, projektů, vášní a nápadů, které nás mohou hnát kupředu. Máme spoustu variant, ale nemusíme hned stihnout všechny. Ke štěstí (potažmo k úspěchu) absolutně stačí udělat pořádně jednu věc v jeden čas.
A tak v tuto chvíli udělejme jednu. Až ji dokončíme, pusťme ji z hlavy a vrhněme se na další. Tímto způsobem můžeme každý den stihnout tolik úkolů, kolik jich je v našich silách. Čímkoli navíc je zbytečné se trápit.
Jsou-li úkoly náročnější, stihneme jich méně. Nicméně za každý dokončený náročný úkol si budeme sami sebe o to více vážit. Proto nikdy nezáleží na kvantitě, ale na výsledku.
5. Partner odešel
Tato změna je smutná tím spíše, pokud jsme měli srdce otevřené dokořán. Cítíme se jako u zubaře, když na odhalený kaz fouká studený průvan. Bolí to, ukrutně. Neumíme si představit, že by to mělo pokračovat.
Bolí to proto, že se příčíme změně. Kdykoli si říkáme, že na tak velkou bolest nejde zapomenout, uvědomme si, že na ni...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům