Moje dvě kamarádky, vrstevnice, se v 17 letech na diskotéce seznámily s párem kamarádů. Z obou se vyklubali nadšenci do alkoholu a lehkých drog.
Oběma kamarádkám se to nelíbilo.
Ta první se právě proto s tím svým klukem rozešla. Ta druhá se právě proto rozhodla s tím druhým zůstat a předělat ho. Dnes, po více než 20 letech, jsou spolu stále, a stále nešťastnější. Ona na něj řve, že jí zkazil život. On na ni přes neustálý dým řve, proč s ním tedy byla a je.
Mužova otázka je zajímavá: Proč ženy celý život zůstávají s muži, kteří jim nevyhovují?
Ptal jsem se tak Katky celých více než 20 let. Odpovídala stále stejně: “Věřím, že se změní.”
Ve 20 letech věřila, že ho změní společné bydlení.
Ve 22 letech věřila, že ho změní svatba.
Ve 23 letech věřila, že ho změní dítě.
V 25 letech věřila, že ho změní druhé dítě.
Dnes již tuší, že muže jen tak změnit nejde. Ostatně vztah je jako proutek: Ohýbat se musí, dokud je mladý. Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Katku dnes trápí více minulost než přítomnost. Lituje hlavně promarněných let, které už nemůže vrátit. Co ovšem ještě může, je promarnit všechny zbývající roky. Celou budoucnost. Přesto dnes o to naléhavěji říká, že od muže nemůže odejít: “Co...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům