1. důvod: Je to proti přírodě
Možná se ptáte: Co je vlastně špatného na tom chtít se zavděčit druhým; chtít, aby mě měli rádi; chtít, aby mě za každý krok plácali po zádech? Povím Vám, proč je zbytečná energie se tím vůbec zabývat:
Podle toho, jak na náš zevnějšek druzí reagují, se cítíme přitažliví. Hm. Sledujeme počty lajků a komentářů na Facebooku a Instagramu, zkrátka prahneme po tom, abychom byli v kolektivu oblíbeni a náš názor odpovídal tomu, co si většina lidí myslí. Hm. Proč to v sobě máme?
Protože to máme v genech i ve výchově. V dávných dobách být vyloučen z kmene znamenalo zahynutí v divočině. Proto je tak snadné manipulovat s člověkem. Už dětské emoce lze jednoduše řídit chováním lidí v jeho okolí. Křičme na něj – rozpláče se. Smějme se na něj – bude náš úsměv zrcadlit.
Děti sice dokonale neposlouchají, zato dokonale napodobují. Jenže jak rostou, stane se něco nežádoucího. Poznají své vlastní myšlení a city. Náhle zjistí, že jsou unikátní solitér, že mají jiné vlohy a schopnosti dokonce i než rodiče. Uvědomí si, že nejsou klon a to, co chtějí rodiče, učitelé či nejlepší kamarádi, tak úplně neodpovídá tomu, co chtějí sami. Ale systém je drtí. Nutí dospívající děti dál se podrobovat společnosti, žebrat o pochvalu, přijatelnou známku – jinak se doma řve a tluče. Je tedy paradoxní, že lidé, kteří mají největší dar a schopnost se odlišit od druhých, jsou společností nejvíce ubíjeni. A protože co člověk, to jedinečný a nenapodobitelný unikát, pak velká část populace postrádá sebevědomí.
Systém nás učí nevěřit v sebe. Být vázáni na to, co o nás řeknou druzí. Rodiče, učitelé, zaměstnavatelé nám vnucují, že když je nebudeme poslouchat, uplatní nad námi moc a zkazíme si život. Proto raději neděláme kroky, které bychom rádi udělali; bojíme se reakce, že to okolí nepřijme. Ale už tímto lidským vynálezem se vzpíráme přírodě.
Příroda učí jedince, aby na to, co se děje, reagoval v každé chvíli nejlépe, jak umí – skrze vlastní zkušenosti. Mláďata musejí jednat, když se na ně řítí lev. Nemohou přemýšlet nad stylem svého běhu při útěku (co by asi řekl rodič, učitel?), ony se bijí za svůj život. Dělá to každý v přírodě, i zvíře-rodič. Kdo dospěje, bije se sám za sebe. Protože se v přírodě každý dospělý jedinec stará přednostně o sebe, je postaráno o všechny.
Lidičky, mysleme na to, že i nám jde o život. O jediný, který máme.
2. důvod: Podle druhých to nikdy neuděláme správně
My, lidé, se trápíme hluboce zakořeněnými přesvědčeními o tom, jak bychom se asi měli podle druhých chovat. Ale dovolte upřesňující otázku: Podle KOHO se máme chovat?
Podle jednoho rodiče? Podle druhého rodiče? Podle sourozence? Podle kamaráda? Podle partnera? Každý má svou hlavu.
Neexistuje možnost, abychom uspokojili každého. Dokonce když se pokusíme někoho uspokojit, může se to ještě obrátit proti nám, protože o tom, jak správně jsme to udělali, pak rozhoduje onen “soudce”, ne my. A tím se dostáváme ke klíčovému faktu: Lidé nás soudí na základě svého vlastního života, svého způsobu přemýšlení, ba dokonce svých nálad, a nic z toho nemá...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům