Jak si lépe užít život: 3 důvody, proč nic neočekávat

3. Lidé nás přestanou zraňovat, protože se přestanou chovat jinak, než jak jsme očekávali

Znám lidi, kteří si neváží (podle mě úžasných, podle nich děsných) partnerů.

Znám šéfy vytočené z (podle mě úžasných, podle nich děsných) podřízených.

Jak je to možné?

Většina zklamání a emocí klíčí z očekávání, která někdo nenaplní. Je mi líto obou stran. Protože šéf se trápí pro to, že podřízený nedělá práci “tak, jak má”, ale jeho podráždění pramení z jeho vlastní domněnky, jak by někdo jiný měl jednat. Trpí pro to, co si sám nastaví.

Zahoďme všechna očekávání, že lidé budou žít přesně podle našich představ, domněnek a ideálů. Přestaňme se snažit pořád něco očekávat, a tím toužit druhé manipulovat, řídit, nutit je, aby byli někým, kým být nedokážou. Přijměme lidi takové, jací jsou. Ve vlastním zájmu: Zbavíme se totiž především vlastních zbytečných stresů a frustrace. Zmizí hloupé výlevy, naopak budeme moci druhým s chladnou hlavou vysvětlit, co by mohli (podle nás) zkusit lépe, pomáhat jim překonávat problémy, vést je – zkrátka být jim užiteční. Podráždění šéfové ani partneři nikomu užiteční nejsou. A nejméně užiteční jsou sami sobě.

Neočekávejme nic. Ani to, že lidé pak budou milovat naše rady a doporučení. Neočekávejme ani to, že je budou následovat. Chtějme jim pouze pomoci, nic víc, nic míň.

Stejné je to s dětmi. Žádné dítě se nechová ideálně, tak jako ani žádný dospělý. Vy se chováte ideálně? Já ne. Protože i já jsem “dítě”, které zápasí se svými nedostatky. A rodiče tu jsou pro děti především proto, aby jim porozuměli a pomohli. Ovšem porozumět druhému můžeme pouze tehdy, když od něj přestaneme něco očekávat, tudíž když ho pak přestaneme soudit – poměřovat s očekáváním, které jsme měli. Přijmeme ho zkrátka jako nedokonalou bytost, která chce pouze (probůh, dovolme mu to) být spokojenější. Ostatně tak jako my.

Každý podřízený chce žít šťastný život. I každý šéf. Tak si pomáhejme a neškoďme. A začneme u sebe. Uvědoměním, že většina problémů, které máme s jinými, nemá tolik společného s těmi lidmi jako s představami, které si o těch problémech/o těch lidech podvědomě vytváříme ve své mysli. Možná naši partneři,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům