2. Zřekněme se lítosti a vracení do minulosti
Když se vracíme do minulosti, až příliš často podléháme lítosti, co jsme KDY MĚLI nebo MOHLI MÍT Vždycky tím začneme jaksi ztrácet půvab toho, co MÁME TEĎ. Dám Vám avizovaný příklad s puzzle:
Podívejme se na ty kostičky. Zřejmě Vám nepřipadají dokonalé. Možná bychom nějakou nejraději zahodili, jak je ošklivě vykousnutá. Ale při skládání se musíme naučit nalézt místo i na tento dílek, jinak celá mozaika nebude kompletní, ba krásná. Teprve když uvidíme složený obrázek z náležitého odstupu, pochopíme, že každý dílek, i ten nevzhledný, měl přesně svůj smysl. Tak je to s naším životem.
Děkujme za to, co nevyšlo. Protože to svým na pohled nevzhledným až nepochopitelným vykousnutím dělá místo pro něco, co přijde a přesně zapasuje. Nebojme se, že v našem životě zůstane nějaké místo prázdné. V přírodě neexistuje prostředí, kde by bylo vakuum. V našem srdci a mysli také nebude. Ostatně víme, že každý konec je zároveň novým začátkem.
3. Zřekněme se negativity
Dám Vám příměr: Lidské dějiny nejsou jen vraždy, bitvy a tragédie. Tak jako naše současnost. Lidská historie je také úspěch, oběti, odvaha, laskavost a růst. Zjednodušeně řečeno: Jsme to, na co myslíme. Pokud se v životě budeme zaměřovat jen na to nejhorší, zničí to naši schopnost fungovat pozitivně, konstruktivně, kráčet dopředu. Jakmile naopak začneme vnímat i ty doby a ta místa, kdy se k nám lidé chovali příjemně a věci nám šly dobře, vlije nám to energii a motivaci znovu jednat, znovu vyhledat ty lidi, dokráčet si pro své štěstí.
V poslední větě jsem použil nejdůležitější slovo tohoto článku.
Víte, jaké mám na mysli?
Dokráčet.
Bez ohledu na to, jak malý krok uděláme, hlavně, že nebudeme sedět a čekat, že nám grandiózní budoucnost spadne z nebe. Nespadne. Naše budoucnost...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům